Křehkost bytí

čtvrtek 9. června 2016

Křehkost bytí


Další článek přináším v chmurném období zkoušek. Nebo vlastně je venku docela pěkně, ale ve víru událostí posledních dní mi ani to nezvedá náladu. I když už mám valnou většinu zkoušek za sebou, plánovala jsem se na poslední z nich učit dva a půl týdne a pak tam jít na 100% připravená (nebo aspoň na těch 70% :D), ale po včerejší předposlední zkoušce jsem si uvědomila, že lidské možnosti jsou omezené a že jedna z nejdůležitějších věcí pro udržení duševní pohody je vnímat sama sebe. V posledních dnech jsem totiž dělala vše, jen ne to.

www.theodysseyonline.com

Pokaždé si říkám, jo udělám tuhle zkoušku a pak si dám oddech. Jenže já příjdu večer domů a zase beru do rukou nějakou jinou učebnici a říkám si: ,,Hele když začneš teď, tak to budeš mít rychleji z krku a na další zkoušce nebudeš vyvádět." No a pak mám i tu druhou a zas beru do těch pracek další učebnici a jedu dál. Mezitím si jdu zaběhat.

Běhání je zdravé.

Ano, pro mě bylo. Ale jakmile jsem z toho všeho stresu a učení přestala vnímat, co mi tělo říká, už to byla jen rutina. Běhání se změnilo v útěk. Útěk před všemi povinnostmi a strachem, že to nedokážu. Ale to si neuvědomuji, jen běhám "pro zdraví".
Pak si jdu zaplavat, třeba i na tři hodiny v kuse - je to přeci zdravé. Jasně, že příjdu domů vyřízená, ale musím se přeci učit, zbývá pár dní do zkoušky. A takhle pořád dokola.

Samozřejmě, že tímhle nechci nijak shazovat sport, je to účinný lék proti stresu, pokud to však alespoň nějak vnímáte a kontrolujete, a ne že zběsile zdrháte s dubstepem v uších. Občas mi to přišlo jakože utíkám a čekám až proběhnu nějakou neviditelnou "hvězdnou bránou", která mě přenese do dimenze, kde budu mít konečně aspoň pár dní klid .

No a pak příjde očekáváných pár zápisů do indexu a já si říkám: ,,Jo, tak tohle jsi zvládla dobře, holka!" Jenže další den se vzbudím a vím, že mě ještě čeká ta poslední a že čím dřív začnu, tím dřív to budu mít z krku.

Takže tisknu otázky a beru knihu do ruky, jak je mým zvykem.

Odměna za předchozí snahu? No přeci zápis v indexu a možná nějaký dortík, to přeci stačí, k čemu nějaký odpočinek?

Ale pak přišel moment, kdy jsem na tom z hodiny na hodinu začala být zdravotně opravdu špatně.

Nechci to tady přímo popisovat, ale vlastně jsem se úplně složila a nechci to všechno svalovat na mě, že jsem špatně zvládla ten nápor a měla jsem si to líp rozložit a dát si nějaké odměny, volna, klid, meditaci. Může to být také nějaká nemoc samozřejmě. Ale jelikož ještě nemám výsledky, tak si dovolím být na sebe naštvaná.

Uvědomila jsem si křehkost života a celého mechanismu našeho těla. Přesně to, co nám říkali na první přednášce z anatomie:

,,Čím je stroj složitější, tím snadněji se porouchá. A člověk je sakra složitý stroj."


Fritz Kahn - úžasný umělec

Zdraví je na prvním místě a to není jen hláška z reklamy na soukromou ordinaci, ale je to opravdu důležitý bod na žebříčku hodnot, který by si měl každý člověk nejen srovnat, ale zároveň neustále kontrolovat, jestli ten žebříček opravdu udržuje podle svých představ.

Má představa vypadala asi takhle:

1, zdraví
2, kamarádi a rodina
3, škola
4, práce, projekt

Ale realita?

1, škola
2, škola škola škola
3, spánek :D
4, kamarádi a rodina
5, práce, projekt
6, zdraví...eh počkat no jo zdraví...no tak já si půjdu zaběhat

Vlastně jsem ráda za ten varovný signál od těla, že něco není v pořádku a člověka to donutí víc přemýšlet nad sebou a nad tím, co dělá a proč to dělá.

Uvědomila jsem si, že tu školu prostě chci dělat a dodělat, i když to je těžké na psychiku, na nervy a viditelně ten stres nezvládám.

Na druhou stranu dle výsledků zkoušek to zvládám s přehledem. Tak jsem dospěla k tomu, že je na místě změna ve vnímání toho, co znamená "zdraví".

To jest ne že "spím 8 hodin a jím pravidelně - zdravá" x "spím 4 hodiny a moc nejím - nezdravá".

Ale spím 8 hodin, jím pravidelně a zdravě, ale celý den mám sevřený žaludek stresem a nedělám nic jiného než učení a bojím se podívat i na seriál? To jsem pokládala za zdravé a to byla chyba.

Zároveň tenhle článek nepíšu jen pro sebe, abych svoje chyby měla černé na bílém, ale taky pro vás, ostatní, ať už máte stresy z práce, zkouškového nebo anatomie nebo čehokoli dalšího.

No dobře, to by stačilo a na odlehčení vám jen napíšu, že miluju chia semínka a všem je doporučuju! Je to super na energii a cítíte se pak zdraví a krásní (i když to asi jenom já, protože mi to tak strašně chutná :D ). Nejlepší je udělat si banánový kotejl s kiwi a chia do toho naházet, popřípadě pudink, do kterého si můžete dát jakékoli ovoce nebo šťávu!

www.kitchenstory.cz


Můj a Čihákův kiwiovo-banánový favorit


A jak zvládáte stres vy?

6 komentářů :

  1. Milá kolegyně, děkuji Ti za tenhle článek, přesně tohle jsem potřebovala slyšet. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já si zrovna nedávno říkala, že už jsi dlouho nic nenapsala. Měla jsem to takhle v zimním semestru v prváku, taky jsem nějak nemohla najít tu rovnováhu a málem jsem sama sebe zničila. Je strašně fajn, že sis to uvědomila, ta škola fakt není pupek světa a když se to nepovede na poprvé, povede se to jindy. A myslím, že vyvážený přístup ke škole a k životu je i klíčem úspěchu, nejen studia.

    Drž se, holka, moc držím palce, ať to překonáš, zvládneš a hlavně ať ti to vydrží.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) Snažím se ten vyvážený přístup najít, ale jde to ztěžka.

      Vymazat
  3. Myslim že i nemoc, jakkoliv prokázaná, je taky projevem vyčerpání, alespoň v této situaci. Když jsem se učila na patolu, jeden den jsem měla fakt výživnou rýmu, kašel, horečku, bolelo mě celý tělo...ale nevykašlala jsem se na to, jela jsem dál a druhého den dobrý. Nutno ovšem říct že jsem si to po zkoušce pěkně vyžrala a dva týdny byla jak tělo bez duše...zdraví nejen fyzické, ale i duševní je třeba :)

    Držím palce a věřím, že to zvládneš sladit! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Stacy, konečně mám po zkouškách, tak si plním resty a obcházím blogy :) Tento článek je naprosto skvělý!!! Tolik věcí si člověk uvědomí, co normálně zazdívá a otevře mu to konečně oči.
    Víš co, já to dělám tak, že jedu na půl plynu. Jedu tak, abych to zvládla, ne abych měla dobrý průměr (i když mě to pak třeba štve :D) a tím se snažím udržovat relativně v pohodě a nezbláznit se z toho :))
    Měj se krásně, kočko a přeju hezké prázdniny. Doufám, že to bude všechno brzy v pořádku :)

    OdpovědětVymazat