pondělí 19. března 2018

Island - únor 2017

Noc předtím, než někam vyrážím, se vždy dostaví zvláštní pocit. Letenky mám, nakoupeno a sbaleno, vše naplánováno. Ale stejně člověk nikdy neví, co se v průběhu cestování přihodí. Je to pocit úplné svobody, není v tom už ani strach ani nervozita, jen naprosté smíření s osudem a očekávání, co vše zažijeme.
Ta noc před odletem na Island nebyla jiná, ráno jsem se vzbudila s prázdnou hlavou, jen jsem vzala věci a bežela na autobus. Ty cesty po Praze, kdy vím, že odjíždím na dlouhou dobu si vždy užívám, uvědomuji si jak mám svůj domov ráda. Ale zároveň se neskutečně těším na objevování nových míst.
Po dlouhé cestě v MHD jsem konečně dorazila na letiště a sešla se s kamarádkou, která byla natolik šílená (a skvělá), že se na poslední chvíli rozhodla se mnou vyrazit. Původně jsem měla jet totiž s jinou kamarádkou, která těsně před dnem odletu onemocněla.
Bum a už sedíme v letadle, čeká nás pět hodin letu. V té chvíli jsem si začala pomalu uvědomovat, co se děje. Letíme na Island. Země ohně a ledu. Co od toho čekat? Na fotkách vypadá krásně, když člověk sedí doma pod dekou s čajem. Jaké to bude doopravdy? Letíme do Rejkavíku...nebo teda do Keflavíku...což je od Rejkavíku kousek, alespoň na mapě to tak vypadalo. Určitě tam budou jezdit nějaké spoje (nedalo se úplně přesně zjistit jaké a odkud). Nervozita mírně stoupá, ale na to už není čas. Z okénka letadla vidím po dlouhé době pevninu. Je podezřele nezasněžená. Z mikrofonu se ozývá, že se zastavíme v Norsku, kvůli "doplnění paliva". Dodnes nevíme, cože se opravdu stalo a proč nemělo letadlo palivo na pětihodinovou cestu. Každopádně po skoro hodině jsme se opět rozjeli a přeletěli Norské moře.
Z okénka tentokrát vidím opět pevninu, ale už to nebyly fjordy. Je to velká bílá plocha, nekonečná. Tak jsme si řekly, že to bude asi okraj, že do Keflavíku se ještě chvíli poletí. Tady přeci nejsou žádné domy nebo silnice. Ale asi po pěti minutách už se přistávalo. Kolem skoro žádná civilizace. Jedna hlavní silnice se táhne podél pobřeží někam do dáli. Připoutány na sedadla jsme pozorovaly narůžovělé slunce, jak jemně zapadá za plochý horizont zasněžených islandských plání.
Jsme tu...

Na letišti jsme jen s příručními zavazadly (víc není na týden potřeba) vyběhly rychle do haly a jaly se zjišťovat, jak se dostaneme do místa našeho ubytování (měly jsme smluvený pokoj v domě jednoho pána přes airbnb). K pánovi jsme měly dorazit kolem deváté večer. Přiletěly jsme asi v půl osmé. Myslely jsme, že to úplně v pohodě stihneme. Prostě chytneme autobus a je to. Jenže než jsme zjistily, odkud autobusy odjíždějí a který přesně je ten náš, tak nám ten jediný ujel, a my na další musely čekat hodinu. A to nebylo ani jisté, jestli opravdu přijede. Tak jsme čekaly a čekaly. 

Po hodině jsme vylezly ven z letištní haly a daly se do obcházení velkého, skoro prázdného, parkoviště, kde byl sice občas nějaký autobus do Rejkavíku (až do centra), ale my jsme bydlení měli spíše kousek od Keflavíku (ano, bylo to přímo po cestě, ale autobusáci nám nechtěli takhle v polovině zastavovat). Hned ze začátku jsme stopovat nechtěly, tak jsme opravdu spoléhaly na autobus. Nakonec jsme zahlédly dvě světla v dálce, snad je to on! Běžely jsme za řidičem, ale ten řekl, že jede jinam. Mírně nás zachvátila panika, ale po několika minutách přijel opravdu náš autobus, který nás měl dovézt na onu zastávku jejíž jméno si nepamatuji, ale rozhodně jsem ho neuměla vyslovit.
Nasedly jsme do velkého autobusu (asi jako naše StudentAgency žluté busy) pouze dvě. A pouze dvě jsme celou trasu v něm také ujely. Zaplatili jsme však částku, kterou by v ČR platilo možná tak těch 50 cestujících dohromady (o islandských cenách se ještě zmíním).
Když jsme dorazily na zastávku, řidič nás jen s lehkým (teď mi dochází, že asi sarkastickým) úsměvem vysadil a zhruba poradil cestu (vysadil nás totiž na mírně jiné zastávce než jsme potřebovaly...). Každopádně Google Maps fungují i na Islandu, což nás zachránilo, tak jsme šly podle map, které ale byly offline a moc interaktivní to nebylo. Takže jsme se dost ztrácely, hlavně kvůli tomu, že byla neskutečná zima a úplná tma (devět večer v únoru).
Pár lamp nám ale svítilo na cestu a v jejich světle se odrážel nádherný třpytivý sníh, který právě padal na vše kolem. A v něm naše čerstvé stopy. Nad hlavami se nám blýskalo nespočet hvězd. Spousta souvězdí, která neznám, ale moc ráda je pozoruji. Uvidíme na této obloze i polární záři? To nevím, teď se ale musíme dívat hlavně pod nohy. Na zemi není jen sníh, ale bohužel i hodně ledu. Po přechodu hlavní silnice, kde samozřejmě nic nejelo, jsme dorazily do jakési vesnice, kde jsme uviděly domky a po chvílích tápání a záchvatů bezmoci, našly náš domek! <3
Poznaly jsme ho podle nápisu na dveřích, že si máme normálně otevřít (kdo by zamykal) a jít do pokoje číslo 3. Tak jsme šly dovnitř, odložily si zmoklé boty a bundy. Našly menší pokojík číslo 3 a hned se svalily do postelí.
Uf, byl to těžký den, ale to jsme ještě nevěděly, co nás bude čekat dál. :)

Pokračování se pokusím postupně dopisovat

Přílet do Keflavíku




čtvrtek 19. ledna 2017

Sbohem, genetiko!

Sedím před monitorem a začínám všechno vidět dvojmo, můj nervus opticus už to prostě nezvládá, chudáci mitochondrie, nemám náhodou Leberovu neuropatii? Kolečka v hlavě se mi zběsile točí ve snaze vzpomenout si na další mitochondriální onemocnění. Mrknu na pravý dolní roh obrazovky - 01:32. To už je moc, musím jít hned spát. Zítra je velký den, čeká mě zkouška z Biologie a genetiky.

---
Jednou z výhod druháku (na 1. lf ?) je opět jen jedna zkouška v zimním semestru. Takže si všichni opět můžeme užívat ty skvělé poznámky kamarádů z jiných fakult typu ,,Jé, ty máš jen jednu zkoušku? Vy se tam na tý medicíně stejně hrozně flákáte! To my na právech...!!"
,,My na fildě máme takovejch zkoušek! To by ses z toho zbláznila, fakt!"
A tak podobně, znáte to. :D
Každopádně jsem se i tento rok, z trochu tradičních důvodů rozhodla pro předtermín, tentokrát z Biologie a genetiky.

Možná bude kolegy zajímat, jak taková zkouška probíhá, tak se pokusím ji stručně popsat.

Po příchodu do Purkyňáku jsme byli rozesazeni do praktikové mítnosti společně se studenty z anglické paralelky. Rozdali nám zkouškový test (velmi podobný těm vyneseným, jen trochu pozměněné příklady) a nechali nám na jeho napsání přesně 60 minut.
Z české skupiny jsme ho napsali všichni (potřebujete min. 10 bodů z 15). Pak přišli dva zkoušející a vzali si první dva "na porážku". Na vyvolání svého jména jsem čekala přes tři hodiny, ale nakonec jsem se dočkala a šla k paní přednostce ústavu. Nemůžu o ní říct nic špatného, i přes všechno, co jsem se o ní doslechla. Měla jsem asi 20 minut na přípravu a pak mě zkoušela ze všech tří otázek, nakonec ještě přidala doplňující otázku na epigenetiku. Neptala se na detaily (třeba u translace ani nechtěla ty typy S podjednotek ribosomů), byla milá (nekecám!) a nerýpala v něčem, co jsem nevěděla. Měla jsem docela štěstí na otázky, takže jsem toho měla hodně předpřipraveno na papíře a snažila jsem se co nejvíc mluvit, prostě zabít ten čas. Bylo totiž už kolem páté a bylo vidět, že je trochu unavená (šla jsem poslední). Moje taktika nejspíš zabrala, protože jsem odešla s vyplněným indexem a skvělým pocitem, že už to mám za sebou.

Učila jsem se ze skript (3 díly) plus z vypracovaných otázek, myslím, že to bohatě stačí, pokud si ještě občas dopřečtete něco z wikiskript nebo jiných zdrojů, když něco vyloženě nechápete. Na přednášce jsem nebyla ani na jedné...no dobře, možná na té první v prváku. :D Takže nemůžu říct, jestli doporučuju tam chodit nebo ne, ale každopádně to není nezbytnost.

No a co teď? Plánuju zase někam odcestovat (překvápko :P), napíšu článek někdy v březnu až přijedu. Taky se pořád snažím zlepšit v hraní na kytaru a pokouším se o nějaký věci od Nirvany, což asi ještě není můj level, ale když oni byli tak super :D




V dalším článku popíšu druhou část cestování po Korsice, když se první článek líbil. Díky všem, že mě čtete a přeju hodně štěstí ve zkouškovém!

čtvrtek 8. prosince 2016

Jaká je Korsika

Dlouho jsem se odhodlávala napsat pokračování k mému prvnímu cestovnímu článku z Budapešti, a naladit tak tento blog opět trochu do "jiné nálady". A dnes přišla ta správná doba na to, se trochu rozepsat! Právě jsem se posnažila napsat prvních pár vět klasickým "publicistickým" stylem psaní, ale musela jsem je smazat. Zjistila jsem totiž, že tohle mi fakt nejde a že to budu muset psát stylem příběhu, protože tak tento text bude alespoň chronologický a někteří šťastnější se v něm neztratí!
---
Poznámka pod čarou - s prodlužující se dobou studia na LF zjišťuji, že má schopnost psát delší větu bez zkratek nebo tří teček mi dělá opravdu velký problém. :D
---

Po pár větách nepřetržitého čtení článku o cizí osobě už by vás to tady mohlo začínat nudit tak přihodím fotku holky v plavkách, aby to tady dostalo grády. No a pak už konečně začnu s tím, jaké to tam všechno vlastně bylo!

To nahoře je francouzská vlajka, byl zrovna státní svátek (foceno v Ajjaciu) :)
1. stanoviště: letiště ve Vídni

,,Jseš si jistá, že tenhle let za 2 000 tam a zpátky není jen nějaká akce teroristů, aby nás mohli v tom letadle zabít co nejvíc?" zeptala jsem se sarkasticky kamarádky.
,,Prosimtě nestraš a uklidni se, za pár hodin tam jsme." ujistila mě a jala se do prohlížení předraženého letadlového magazínu (Marska jen za 4 eura!).

2. stanoviště: letiště Bastia (Korsika)

Den první
,,Jůůů jsme tady! Zvládly jsme to, jsme nejlepší! Joooo!!!!" obě dvě jsme vykřikly a daly se do vítězných tanců hned jak jsme vystoupily.

Po třech minutách

Stojíme ve frontě na kontrolu pasů, již o něco méně radostné.

Po třiceti minutách

Stojíme ve frontě na kontrolu pasů.

Po padesáti minutách

Stojíme ve frontě na kontrolů pasů.
A chce se nám čůrat.

Po šedesáti minutách

Slavnostně vybíháme a voláme paní, která pro nás měla přijet na letiště a dovézt nás do jejího AirBnB ubytování.
Setkáváme se s paní V a zjišťujeme, že domluva bude možná jen francouzsky. Obě dvě v duchu děkujeme za těch několik let strávených na hodinách francouzského jazyka.
Po příjezdu k bytu paní V jsme se seznámily s jejími třemi syny a zjistily, že celá rodina je moc milá a že náš pokojíček vypadá naprosto perfektně!

Den druhý

,,Est´ce que vous savez faire du kayak?" zeptala se nás V s úsměvem na tváři.¨
,,Jestli umíme co? Něco s kajakem? Kajakovat? To jako vážně?"...,,,,Eeeh, non, pas de tout" odvětily jsme trochu nejistě.
No tak prý se to rychle naučíme dneska na moři s ní a s jejím synem.
A tak jsme se autem vydali na pláž s jedním kajakem nafukovacím a druhým plastovým drncajícím na střeše jejího solidního jeepu.
Po vstupu do kajaku a prvním záběru jsem hned poznala, že to nebude tak jednoduché. Voda cákala všude kolem nás, slunce nám pražilo na ramena namazaná krémem s příliš nízkým filtrem na to, aby nás uchránilo před rizikem rakoviny kůže. Spíše než plutí naše jízda ze začátku přípomínala pohyb metronomu, tam a zpět, tam a s vlnou zase zpět. Ale nakonec jsme se to naučily, chytily ten správný rytmus a vydaly se za V s jejím synem až k malé říčce, která byla oddělena od moře jen asi dvoumetrovým násypem z písku a klacků. Na říčce paní V málem naskákaly do loďky námi pojmenované "happy fish", které naprosto přesně vyjadřovali mé pocity v danou chvíli. Být rybkou na Korsice, tak si taky takhle poskakuju.

Náš výhled z kajaku po vplutí ze slaného moře do sladkovodní říčky
Den třetí

Paní V pro nás má překvapení. Je to rikša s kolem na motorový pohon.
Dříve než si stačíme uvědomit, že to není sen, už sedíme na křesílku jako dámičky a před námi slyšíme udýchanou padesátiletou V, jak si drandí po ulicích předměstí Bastie a snaží se nám vyprávět, ukazovat a zároveň hledat nejlepší místo pro nás na dostopování do centra města.
Po naprosto neuvěřitelném "sightseeingu" jsme se s V rozloučily a moc poděkovaly za ty nejúžasnější zážitky.
Pak jsme se daly do stopování a po chvíli nám zastavilo auto, ze kterého se linula povědomá bylinná vůně a kouř. Byli tam dva nadšení mladíci, kteří pořád něco brebentili ve francouzštině a na zadním sedadle již o dost méně nadšená černovláska zhruba v našem věku, kterou jsem nechtěně zamáčkla batohem.
Trochu mě znepokojoval joint v ruce kluka, který řídil, ale jelikož to do centra Bastie nebyla zas taková dálka, nechala jsem to být. Dovezli nás na místo a zmizeli v oblaku prachu a kouře tak rychle, jako se objevili.
Bastie je krásný přístav, ale je zde opravdu hodně aut a turistů a v neděli mají všechny supermarkety zavřeno. A tak jsme se rozhodly (výjimečně!) investovat do jídla z restaurace.

Je libo Croque Monsieur?
Všechny bagetky jsme si jako správné Češky zabalily s sebou do pytlíčku na horší časy a vydaly se na okraj velké silnice stopovat do dalekého vnitrozemského Corte.
Stopovali jsme asi hodinu, pořád nikdo, projelo kolem nás už minimálně 100 aut. Slunce nemilosrdně pražilo, nám docházela voda, energie i trpělivost.
,,Ještě pět aut a jdeme na vlak." řekla jsem a uviděla přesně pět projíždějících vozů.
,,Dobře, tak ještě dalších deset, ale pak už fakt odcházíme..." a takhle pořád dokola.
Po nekonečném čekání, kdy už jsme vážně chtěly odejít se na nás usmálo štěstí. Zastavila moc milá paní s dcerou v našem věku, které směřovaly pouze do městečka na půli cesty mezi Corte a Bastií, ale my jsme byly rády, že si budeme moct sednout do něčeho klimatizovaného, takže jsme samozřejmě nezaváhaly.
Po příjezdu do jejich domovského městečka se nás chystala milá dáma vysadit, avšak byl tu malý problém. Nejenže na hlavní silnici projelo za 15 minut jedno jediné auto, s klidem nám pak sdělila, že odtamtud nejezdí ani autobusy ani vlaky.
Poprvé za dlouhou dobu jsem pocítila nával paniky. Tohle nedopadne dobře. I kamarádčina tvář zbělala hrůzou.
Korsická maminka s dcerou se na nás podívaly a nezaváhaly ani minutu, znovu nastartovaly auto a odvezly nás až do Corte (další zhruba hodina cesty!!!). No prostě opravdové štěstí. S úsměvy jsme se pak rozloučily a věnovaly jí alespoň Kolonádu, i když jsme byly ochotné jí zaplatit snad všechny naše peníze - za takovou záchranu.

Přesně si pamatuji, jak jsem tuhle fotku fotila z auta Korsičanky a věděla jsem, že jedeme úplně do háje, kde nic nejezdí

Tím však naše dobrodružství pro tento den nekončilo. Po příjezdu do Corte jsme zjistili, že náš couchsurfing hostitel Tim, není online a nedá se mu dovolat. A tak jsme podle GPS našly místo jeho bydliště, ale nevěděly jsme přesně, který dům to je, protože nebyly očíslované. Tak jsme se ptaly všech místních, ale nikdo žádného námi popisovaného neznal. Tak jsme se začaly zase hroutit, a dobré dvě hodiny proseděly na Cortském sídlišti s batohy na zádech a zoufalstvím v hlavě.
Když už se setmělo, Tim vstal z mrtvých a zavolal nám. Po několika minutách už se na nás zubil asi třicetiletý sympaťák z okénka své bílé dodávky.
"Hey girls, sorry the van is full, you´ll have to follow me by feet." Ne zrovna gentleman, ale nevadí. Šly jsme tedy za autem jako pejsci a nakonec dorazily k malému domku, ve kterém měl Tim byt tak akorát pro jednoho (ale s velkou postelí, kterou velkoryse přenechal mě i kamarádce). Ze zbytků čehosi v lednici umíchal omeletu, pohostil nás a vyprávěl šílené příběhy z jeho zážitků z hor. Tim byl totiž vášnivým horolezcem, a pak už jsem pochopila, co takový mladý kluk dělá v zapadákově jako je Corte - hory jsou tam úplně všude - a jaké!

Kousek od Timova bydliště se naskytl tento výhled.
Den čtvrtý

Ráno nám Tim dal přesné pokyny, jak najít tu nejhezčí horskou stezku v Corte, která navíc končí říčkou, ve které se můžeme vykoupat. A tak jsme si entusiasticky rovnou oděly plavky a vyrazily.
Samozřejmě jsme více než hodinu šly úplně špatnou trasou a když už jsme vystoupaly skoro nahoru a cesta začala připomínat kozí stezku, řekly jsme si, že bychom to už vážně měly otočit.
Po dalších několika zklamáních jsme konečně natrefily na tu správnou cestu. Byly jsme vyčerpané a hladové a z cizí zahrádky se tyčil obrovský kaktus s červenými plody, které se třpytily na slunci a přímo lákaly k ochutnání.
Jedli jste někdy kaktus? No neříkejte, že by vás to nelákalo! Vzali jsme je holýma rukama, a začaly opatrně loupat se snahou vyhnout se malým bodákům, což se nepovedlo. S naším štěstím šel kolem majitel zahrádky, ale kupodivu nebyl naštvaný a jen říkal, že si ty kaktusy dát můžeme, ale že neví, jestli nám to za tu bolest stojí. Vůbec jsme nechápaly, co tím může jako myslet a pokračovaly v jídle.
Po "obědě" jsme zjistily, že trny z kaktusů mají háčky a z ruky ani z pusy se nedají vyndat.
Náladu nám vylepšil výhled na horskou říčku s velkými balvany, na kterých jsme se opalovaly, fotily ještěrky, stavěly mohylky a skákaly z kamene na kámen. Bohužel plavky nám byly k ničemu, jelikož voda byla nesmírně ledová, i když teplota vzduchu přesahovala třicítku.

Kdyby jen ta voda nebyla tak studená!

Všudypřítomné ještěrky se opalovaly s námi.

No...jsem tak v půlce vypravování, tak to tady radši utnu a počkám na návštěvnost, kdyby byl zájem tak napíšu pokračování našeho dobrodružství a i to, jak jsme se dostaly zpátky domů, možná i pár slov o couchsurfingu ve Vídni. :)


sobota 5. listopadu 2016

Chytáky na fyziologii - Stacy je zpět!

Stacy je zpět! Zná mě tady vůbec někdo? Po několikaměsíční neaktivitě koukám na návštěvnost a vůbec nechápu, kde se tu ti lidi berou! Tak víte co? Já vám napíšu aspoň trochu užitečnej článek (jak pro koho)!

Na úvod si musím dovolit menší reklamu na jednu skvělou jazykovku, na které teď spolupracuji, a o které se bohužel zatím moc neví - Impara, najdete i na facebooku! Pokud víte o někom, komu by se hodili medické kurzy (nebo i klasické), tak mi dejte prosím vědět! :)

A teď zpět k článku - prázdniny byly růžové, ale jsme zpět v černé realitě lékařské fakulty a všichni se zase pomalu začínáme učit, jak se učit (já už to totiž zapomněla).
Hned od října mě chytl jediný předmět a to fyziologie. Konečně nám anatomie začne dávat opravdový smysl! Jak to tam všechno funguje? Všechny moje otázky budou konečně zodpovězeny! Nebo...to jsem si alespoň říkala na začátku.
Ovšem osud tomu tak chtěl, že na naší fakultě, se píšou celkem přísné testy na každé hodině, a problém je, že látku těchto testů se dozvídáme až POTÉ co jsme daný test napsali. Takže je to stylem "nastuduj si sám". S čímž bych neměla nejmenší potíž, kdyby látka v testech obsažená byla přítomna v učebnici (naše doporučená literatura je Kittnar, Trojan a pak nějaké atlasy). Vlastním obě tyto knihy plus jeden atlas a ani po svědomitém učení jsem nedošla k uspokojivému výsledku z testu (lépe řečeno byl opravdu hrozný)!

Takže jsem se rozhodla napsat článek, ve kterém budou shrnuta všechna témata, která po nás chtějí v testech, protože momentálně je pro mě blížící se zápočtový test absolutním strašákem! Omluvte stručný a možná nepřehledný styl, který se bude podobat pitevním opakovacím článkům, které se na tomto blogu kdysi objevily.

1, Sekundárně aktivní transport

Pokud se zaměříme na jednu Na/K pumpu v buňce, která právě propustila ven (za využití ATP) jeden kation Na a dovnitř jeden kation K, pak může dojít k tomu, že někde jinde v buňce se dovnitř transportuje (tentokrát již PASIVNĚ) další sodíkový kation (díky nastalé nerovnováze počtu sodíků uvnitř). Tomu říkáme sekundárně aktivní transport.
Věděli jste, že ...více než 50% energie buňky se využívá na provoz Na/K pumpy?

2, Klidový membránový potenciál

KMP mají všechny buňky (jsou úplně polarizované) až na pacemakerové buňky (neúplně polarizované).
Například na erytrocytu nemůže existovat AP, protože....zde nejsou přítomny napěťově řízené kanály!

3, Akční potenciál

Kanály (Na) se otevřou až po dosažení určitého práhu, nejčastěji se udává -55mV. Kolem -20mV se otevřou už i kanály pro K a tím se prediktuje budoucí repolarizace. AP tedy od prahové hodnoty začíná depolarizací, pak transpolarizací a dolů se křivka svažuje díky repolarizaci (otevření K kanálů) a nakonec se křivka dostane až pod hodnotu KMP. Zpět na hodnotu klidovou se dostane díky aktivitě Na/K pumpy, která za využití energie vyrovná koncentraci iontů tak, aby změna napětí na membráně byla opět -70 mV.
AP se nedá vyvolat jen částečně - proto všechno nebo nic!

Skvělý obrázek na ukázku vzniku AP  v inciačním segmentu - EPSP se složí tzv. SUMACÍ.


4, Rozdíl mezi neuronem a kardiomyocytem (vzhledem k AP)

Nakreslíte si křivky a vysvětlíte, že kardiomyocyt má mnohem delší trvání oproti neuronu, má zde totiž fázi "plató", která nastává díky přítomnosti speciálních kanálů, ty zajišťují to, aby se srdce stáhlo jako celek (a ne postupně jako mexická vlna :).

5, Co je synapse?

Komunikace mezi neuronem a jinou buňkou.

6, Křivky excitačního postsynaptického potenciálu (a inhibičního)

Když dáte křivky dál od sebe vzniknou vám slupky od cibule. Tak se to dá taky kreslit, prý. :)
7, Vliv kalémie na polarizaci membrány, KMP

Při hyperkalémii jdou draselné ionty více dovnitř, takže se uvnitř buňky náboj změní na více KLADNÝ, tj. dochází k depolarizaci (z minusu na plus).

Při hypokalémii jdou draselné ionty více ven, takže je uvnitř buňky náboj najednou ještě více záporný. Tj. z minusu na ještě větší minus = hyperpolarizace.

Doporučuju si to nakreslit, nebo si jen zapamatovat, že ty dvě "hyper" jsou opačně.

8, Některé významné hodnoty, které jsou v každé učebnici jinak

Sedimentace, FW u mužů 2-5, u žen 4-8 mm/hod. Ale normálně se to počítá prostě do 20 jste zdraví. :D
Sedimentace je vyšetření senzitivní, ale nespecifické!
Nahrazuje se CRP (protein akutní fáze -> reakce na bakteriální nebo jinou infekci v organismu) - normální hodnota je 0-10 (od 40 výš je zvýšený).

Koncentrace extracelulárních iontů: (mmol/l)
Ca - 2-4
Cl - 109
HCO3 - 24
K - 3,8 - 5,1
Na - 130 - 146

9, Co je to anémie? A jak se ji tělo snaží kompenzovat?

Nedostatečná koncentrace hemoglobinu v krvi (pozor, není to nedostatek červených krvinek).
Tělo zvýší srdeční frekvenci, zvýší se produkce EPO - více retikulocytů. Také se sníží parciální tlak kyslíku v krvi.

10, Co je to Virchowova trias?

Virchowova triáda zahrnuje tři faktory, které jsou příčinou vzniku žilní trombózy.

K těmto faktorům patří:

hyperkoagulační stav (trombofilní stav krve);
stáza krve (turbulence, proud krve);
porušení endotelu žíly (kontinuity povrchu).

(převzato z wikiskript)

11, Kde vzniká nejčastěji trombus?

V pánevních, aortoiliackých žílách. (Může se pak dostat do plic, ale pozor, ne do mozku.)
Z povrchových žil se trombus jen těžko dostane do těch hlubokých, zaklíní se na přechodu.

12, Co je to cyanóza? Jakou barvu mají jednotlivé typy hemoglobinu?

Zvýšená koncentrace deoxyhemoglobinu (modrý).

Methemoglobin - hnědočervená barva.
Kyanohemoglobin - narůžovělý.
Karbaminohemoglobin - fialový.

13, Proč je saturační křivka u fetu posunutá doleva?

Protože musí krev přijímat od matky, přes placentu - je to těžší pro příjem kyslíku než z plic, proto musí být afinita pro kyslík větší, jinak by nedostal dostatek kyslíku.

14, Co se stane když podáme pacientovi AB+ krev A-?

Nic, AB+ je univerzální příjemce. (AB- by naopak mohla dostat jen minusové, protože plusové obsahují protilátky anti-D).

15, Jaká je hodnota A-V diference?

200-150= 50 (Protože v arteriální krvi je 200 ml/l kyslíku a v žilní 150 ml/l.)

16, Jaký je tlak O2 a CO2 v krvi?

O2: 100 Torr A, 40 Torr Ž
CO2: 40 Torr A, 46 Torr Ž

17, Co je to biologický pokus?

Píchneme pacientovi transfuzi jen 20 ml a čekáme 15 minut, co se s ním stane. Pokud nic, tak pokračujeme. (Většinou se provádí dvakrát).

18, Co je to erytroblastóza?

Pokud má matka Rh- a dítě Rh+ po otci, u prvního těhotenství si matka vytvoří protilátky a druhé těhotenství již může u dítěte způsobit erytroblastózu (protilátky matky útočí na erytrocyty fétu-> rozklad krvinek na bilirubin, ten se může dostat do mozku ->zavážná poškození, retardace a další).

BONUS: Proč děti vždycky vyhrají pexeso?

Jejich EPSP jsou tzv. "late PSP", takže potenciál má mnohem delší trvání, tedy my už obrázek na kartičkách dávno zapomeneme, ale dětem to v paměti vydrží déle.

čtvrtek 9. června 2016

Křehkost bytí

Další článek přináším v chmurném období zkoušek. Nebo vlastně je venku docela pěkně, ale ve víru událostí posledních dní mi ani to nezvedá náladu. I když už mám valnou většinu zkoušek za sebou, plánovala jsem se na poslední z nich učit dva a půl týdne a pak tam jít na 100% připravená (nebo aspoň na těch 70% :D), ale po včerejší předposlední zkoušce jsem si uvědomila, že lidské možnosti jsou omezené a že jedna z nejdůležitějších věcí pro udržení duševní pohody je vnímat sama sebe. V posledních dnech jsem totiž dělala vše, jen ne to.

www.theodysseyonline.com

Pokaždé si říkám, jo udělám tuhle zkoušku a pak si dám oddech. Jenže já příjdu večer domů a zase beru do rukou nějakou jinou učebnici a říkám si: ,,Hele když začneš teď, tak to budeš mít rychleji z krku a na další zkoušce nebudeš vyvádět." No a pak mám i tu druhou a zas beru do těch pracek další učebnici a jedu dál. Mezitím si jdu zaběhat.

Běhání je zdravé.

Ano, pro mě bylo. Ale jakmile jsem z toho všeho stresu a učení přestala vnímat, co mi tělo říká, už to byla jen rutina. Běhání se změnilo v útěk. Útěk před všemi povinnostmi a strachem, že to nedokážu. Ale to si neuvědomuji, jen běhám "pro zdraví".
Pak si jdu zaplavat, třeba i na tři hodiny v kuse - je to přeci zdravé. Jasně, že příjdu domů vyřízená, ale musím se přeci učit, zbývá pár dní do zkoušky. A takhle pořád dokola.

Samozřejmě, že tímhle nechci nijak shazovat sport, je to účinný lék proti stresu, pokud to však alespoň nějak vnímáte a kontrolujete, a ne že zběsile zdrháte s dubstepem v uších. Občas mi to přišlo jakože utíkám a čekám až proběhnu nějakou neviditelnou "hvězdnou bránou", která mě přenese do dimenze, kde budu mít konečně aspoň pár dní klid (a Michaela Shankse :D ).

stargate.wikia.com

No a pak příjde očekáváných pár zápisů do indexu a já si říkám: ,,Jo, tak tohle jsi zvládla dobře, holka!" Jenže další den se vzbudím a vím, že mě ještě čeká ta poslední a že čím dřív začnu, tím dřív to budu mít z krku.

Takže tisknu otázky a beru knihu do ruky, jak je mým zvykem.

Odměna za předchozí snahu? No přeci zápis v indexu a možná nějaký dortík, to přeci stačí, k čemu nějaký odpočinek?

Ale pak přišel moment, kdy jsem na tom z hodiny na hodinu začala být zdravotně opravdu špatně.

Nechci to tady přímo popisovat, ale vlastně jsem se úplně složila a nechci to všechno svalovat na mě, že jsem špatně zvládla ten nápor a měla jsem si to líp rozložit a dát si nějaké odměny, volna, klid, meditaci. Může to být také nějaká nemoc samozřejmě. Ale jelikož ještě nemám výsledky, tak si dovolím být na sebe naštvaná.

Uvědomila jsem si křehkost života a celého mechanismu našeho těla. Přesně to, co nám říkali na první přednášce z anatomie:

,,Čím je stroj složitější, tím snadněji se porouchá. A člověk je sakra složitý stroj."


Fritz Kahn - úžasný umělec

Zdraví je na prvním místě a to není jen hláška z reklamy na soukromou ordinaci, ale je to opravdu důležitý bod na žebříčku hodnot, který by si měl každý člověk nejen srovnat, ale zároveň neustále kontrolovat, jestli ten žebříček opravdu udržuje podle svých představ.

Má představa vypadala asi takhle:

1, zdraví
2, kamarádi a rodina
3, škola
4, práce, projekt

Ale realita?

1, škola
2, škola škola škola
3, spánek :D
4, kamarádi a rodina
5, práce, projekt
6, zdraví...eh počkat no jo zdraví...no tak já si půjdu zaběhat

Vlastně jsem ráda za ten varovný signál od těla, že něco není v pořádku a člověka to donutí víc přemýšlet nad sebou a nad tím, co dělá a proč to dělá.

Uvědomila jsem si, že tu školu prostě chci dělat a dodělat, i když to je těžké na psychiku, na nervy a viditelně ten stres nezvládám.

Na druhou stranu dle výsledků zkoušek to zvládám s přehledem. Tak jsem dospěla k tomu, že je na místě změna ve vnímání toho, co znamená "zdraví".

To jest ne že "spím 8 hodin a jím pravidelně - zdravá" x "spím 4 hodiny a moc nejím - nezdravá".

Ale spím 8 hodin, jím pravidelně a zdravě, ale celý den mám sevřený žaludek stresem a nedělám nic jiného než učení a bojím se podívat i na seriál? To jsem pokládala za zdravé a to byla chyba.

Zároveň tenhle článek nepíšu jen pro sebe, abych svoje chyby měla černé na bílém, ale taky pro vás, ostatní, ať už máte stresy z práce, zkouškového nebo anatomie nebo čehokoli dalšího.

No dobře, to by stačilo a na odlehčení vám jen napíšu, že miluju chia semínka a všem je doporučuju! Je to super na energii a cítíte se pak zdraví a krásní (i když to asi jenom já, protože mi to tak strašně chutná :D ). Nejlepší je udělat si banánový kotejl s kiwi a chia do toho naházet, popřípadě pudink, do kterého si můžete dát jakékoli ovoce nebo šťávu!

www.kitchenstory.cz


Můj a Čihákův kiwiovo-banánový favorit


A jak zvládáte stres vy?

sobota 26. března 2016

Anatomie? Challenge accepted!

Předmluva ohledně aktuálních informací o studiu

Pitvy mám za sebou, takže pro ty, co je to ještě čeká, doporučuju se učit hlavně z Grima 5 a podívat se na lymfu do Petrovického. A kdo je z 1. lf tak se nebojte prof. E., měli jsme ho na popiteváku a nikoho nevyhodil (prý totiž vyhazuje až u zkoušky) :D
Jinak to byl zápočet pohodový, většina lidí prošla, nebyl to takový nervák jako v zimě. A celkově to považuju za dobré "soustředko" k učení na zkoušku, protože sice se každý den musíte fakt hodně učit, ale na druhou stranu pak máte alespoň na chvíli pocit, že rozumíte a chápete tu anatomii a začínáte pronikat i do PNS.
P.S.: Ten pocit mě přešel po třech dnech po popiteváku. Stay positive. :D



A teď už k věci:
Cože, že už jsme všichni přihlášeni na zkoušky? Cože, že jsme ve stresu? Cože, že jsme ještě neslyšeli o CNS?

Nevadí! Aneb jak by řekl klasik, není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo! :D Což mi připomíná, že jsem teď na antibiotikách, takže žádný veselý velikonoce, ale tak pozitivum je, že spím tak o 300% víc než minulé dny a tak mám i víc času na přemýšlení o hodnotách, takže tenhle článek bude trošku víc přemýšlecí, skoro až motivační!

V den, kdy jsem se přihlásila na zkoušku z anatomie, jsem si z hecu začala číst články o tom, jak probíhaly zkoušky různých spolubojovníků a jediné, co jsem z toho měla byla totální depka. Všechno to má podobný průběh: člověk se učí, trochu to fláká, pak to zase hrotí a pak už jen opakuje a kreslí, má stavy manické psychózy, pak depresí, pak zas, že to všechno bude dávačka, a pak zase hluboké deprese. Dobře, jsem na to všechno připravená, ale myslím, že to nejdůležitější je motivace, ta totiž podle většiny starších spolužáků postupně poleví i u těch nejnadšenějších mediků.

A víte co? Berme to jako jednu velkou výzvu a prostě to všichni dáme i kdybychom měli porušit pravidlo vyhazování 60% na 1.lf - nevím, jak je to na jiných fakultách :)

Moříme se s Čihákama, taháme Petrovické a Grimy, stokilové atlasy, běháme ze studovny do knihovny a z knihovny do ústavu a pak konečně domů, kde se dá učit v klidu, protože co jiného bychom doma dělali kromě učení a spánku, že jo.
Ráno vstávačka někdy v šest, letíme na praktika z histologie, které rozumí..no..kdo z vás? Já moc ne. A pak zase tisíc věcí a člověk se těší na večer až si s klidem půjde kreslit schema senzitivní inervace horní končetiny. Neznám nic víc uklidňujícího, fakt.
Další den, nádech, výdech, jdem do toho, zdravotnická informatika...Prosím všechny svaté, ať tohle nikdy v praxi nebudu muset dělat. Microsofte Accessi, promiň, ale nám to prostě klapat nebude.
A pak spousta dalších nekonečných dní a napůl probděných nocí, které si už ani tolik nepamatujeme, protože nejhorší zážitky náš úžasný mozek automaticky smaže.

Vzpomeňte si, jak byste na tohle koukali v září a jak na to koukáte teď!



No a teď mi řekněte, vážně si necháme líbit to, že nám nedají zkoušku jako odměnu za tohle celoroční snažení? Fakt to vzdáme? A počkat kvůli čemu, že to máme vzdát? Jo jasně, je to těžký na psychiku a budeme úplně v háji a vystresovaní a knedlík v krku a srdce v kalhotách a na plicích vodu a v rukou mám třes a všechny syndromy vážné neléčitelné chronické deprese, popřípadě schizofrenie se všemi typickými příznaky.


No a co? Něco vám řeknu, i přes to všechno to zvládneme, protože jsme toho Čiháka netahali na každém kroku pro nic za nic! Zasloužíme si nějakou odměnu a cheesecake od maminky je moc fajn, ale já bych radši ten podpis do indexu. (Nebo obojí, že jo.)

A tak bych chtěla zmínit, že všichni, co jsou si opravdu jistí, že tuhle školu chtějí dělat a chtějí být doktorem i v tomhle světě, kdy nikdy nevíte, kde něco vybuchne nebo kdy bude zvolen Trump nebo kdy nás zaplaví vlna nebezpečně se zvedajících oceánů, všichni, kteří tu nejsou jen z přání babiček, dědečků nebo maminek, ano my všichni, co víme, že na to máme, pojďme do toho spolu a ono to půjde! :)

Vzpomeňte si na sebe v září. Já osobně se na sebe zpětně dívám jako na neopeřené kuře, které jde s obrovskýma očima do knihovny se slovy ,,Prosím jednu...ehm...ee...Anatomii Jedna od Radomíra Čimáka", paní knihovnice se na mě pohrdavě podívala zpod tlustých brýlí a povídala: ,,Asi myslíte Čiháka"...,,Ehm, jo, to bude ono."
A kolik dalších trapasů jsme jako prváci zažili! A jak jsme se stresovali před prvními zimními pitvami a mysleli, že to je konec světa! A teď si tady sedíme v letním semestru a s klídkem ukládáme v hlavě téměř celou látku z Anatomie, kromě CNS, smyslů a endokrinních orgánů! Fakt nevím, jak je fyzicky možné něco takového si pamatovat, ale viditelně to jde. Tak tu snahu a ten náš mozek nasáklý vědomostmi musíme někde zúročit! Ten celý rok musíme někde zúročit! Tohle prostě půjde vám říkám. A teď si asi pobroukáváte, jo ona ještě neviděla CNS, to jí pak to nadšení přejde, ale já už na to koukala a začala se to učit a není to nic, co by se nedalo zvládnout, i když to bude těžké jako kráva! Zapomeňte na všechny strašící spolužáky a přísné lektory, kteří vám říkají, že to bude nejstresovější zkouška vašeho života. Jde o to, být tam v klidu a mít nějaké sebevědomí a prostě přijít před zkoušejícího a vyklopit tam na něj všechno, s čím jsme se celý rok tak mořili.


Nenecháme si to zkazit nějakou trémou nebo co. Jo jasně, přijde to a bude nám špatně, budeme se zadrhávat a ve zpocených rukou neudržíme ani tužku, ale prostě nastane moment, kdy se uklidníme a vzpomeneme si, co všechno jsme za ten první rok prožili a že tu zkoušku prostě uděláme.




Tak vypsala jsem se a teď všechny hejty do mě! Protože určitě působím nepřirozeně přemotivovaně a to není dobrý a taky se nějak moc málo bojím a moc málo nad tím brečím, ale nebojte, ta fáze přijde, každopádně myslím, že hned ze začátku, je důležitý si uvědomit, jestli to chci a proč vlastně? A když to mám srovnaný tak pak už jen učit se, učit se, opakovat, malovat. Let´s go for it!

Stejně pak skončíme všichni takhle :D

pondělí 14. března 2016

Chytáky na pitevně aneb nekousejte si uši!

Přiznávám se, mám vymyšlená krásná témata na články, ale prostě nejsem schopná se dokopat k tomu napsat delší článek s krásnými fotkami a příběhy, geniálními básničkami či uměleckými výtvory, jak to hrotí ostatní blogeři našeho oboru, a to z jednoho prostého důvodu - mám strach z prokrastinace!
Normálně z ní mám respekt a vím, že jakmile s něčím takovým začnu, tak mě to bude pronásledovat ještě několik dní. Proto si před učením zakonitě odnesu mobil do pokoje rodičů a vypnu wifinu a přikážu jim, aby mi v žádném případě neotevírali, až se budu snažit dobýt zpět k mému milovanému závisláckému Samsungovi.

Takhle to hrotím zejména proto, že náš očekávaný popitevák je tento pátek!

Takže seznamte se s mým novým produktivním já, které vám předkládá seznam chytáčků, poznámek a důležitých bodů, které by si měl každý prváček přečíst před popitevákem v letním semestru - třeba se to někomu bude hodit a já si to přinejmenším takhle zopakuji a nebudu muset mít výčitky svědomí, že jsem zas celý čas jen psala článek.
A dalším důvodem je i to, že můj nejúspěšnější článek z celého blogu byl sourhn znalostí na první zimní pitevnu :D

Také bych chtěla upozornit, že je možné, že i přes mojí maximální snahu se někde objeví chybička, tak mi prosím kdyžtak dejte vědět do komentářů.
Jdeme na to!

Canalis inguinalis - miláček všech zkoušejících na pitevnách (alespoň na 1.lf) jak v zimě, tak v létě.
Samozřejmě je toho k němu hrozně moc, ale základní věci, které si pořád pletu jsou tyhle:

Ohraničení canalis inguinalis: 
KRANIÁLNĚ snopce MOIA a MTA - společný úpon je falx inguinalis ( muže vysílají m. cremaster)
KAUDÁLNĚ stočená aponeurosa MOEA (lig. inguinale)
MEDIÁLNĚ přímý sval břišní, popřípadě část falxu
DORSÁLNĚ fascia transversalis
VENTRÁLNĚ aponeurosa MOEA
LATERÁLNĚ neřešíme, protože je to spíše štěrbina a laterálně bychom vylezli z břišní stěny




Ohraničení trigonum Hesselbachi (inguinale): KRANIÁLNĚ falx, KAUDÁLNĚ lig. inguinale, LATERÁLNĚ lig. interfoveolare (pozor toto je ligamentum je zesílená fascia transversalis vytažená ventrálně)

Canalis inguinalis je zeslabení břišní stěny, ne "díra" a struktury, které tudy procházejí (funiculus spermaticus) si s sebou táhnou všechny obaly břišní stěny a jimi se obalují také!


Nervus facialis

Jeho větve jsou: n. petrosus major (canalis n. p. majoris)
                           chorda tympani (canaliculus chordae tympani)
                           n. auricularis posterior (foramen stylomastoideum)- inervuje m. occipitofrontalis!
                           větve pro m. digastricus (VP) a stylohyoideus
                           n. stapedius (pro m. stapedius)
                           plexus parotideus (senzitivní větve směřují z foramen stylomastoideum do glanduly parotis a dělí se na pět větví, které si představíme když si dáme pravou ruku dlaní na tvář a roztažené prsty ukazují na pět částí hlavy -> r. temporalis, r. zygomaticus, r. buccalis, r. marginalis mandibulae, r. colli)

R. colli se spojuje se senzitivním nervem z plexus cervicalis z punctum nervosum - n. transversus colli a vytváří s ním ANSU CERVICALIS SUPERFICIALIS (inervuje m. platysma)

Tracheotomie - střední, horní a dolní (nejčastější)

Řez provádíme většinou transversální - po vrstvách: kůže, podkoží, platysma, fascia cervicalis (lamina spf.), arcus venosus juguli, fascia cervicalis (lamina pretrachealis) a v ní suprahyoidní svaly odsuneme stranou, plexus thyroideus impar, (pokud je, tak glandula thyroidea) a už jsme u trachey :)

 Důležité je, že všechny žíly či tepny, na které narazíme, musíme bezpodmínečně podvázat, protože jsme blízko veny cavy inferior a brachiocephalikám, tím pádem je zde už velký tlak, který krev z celého těla "nasává" do srdce, takže kdybychom některou žílu nepodvázali, je velké nebezpečí embolie.

Pes anserinus major - úpon m. sartorius, m. gracilis a m. semitendinosus

Pes anserinus profundus - úpon m. semimembranosus
                         
Pes anserinus minor - rozvětvení n. infraorbitalis při výstupu z foramen infraorbitale (větve r. nasalis externus, r. labialis superior, r. palpebralis inferior)

N. phrenicus

Pochází z C3,C4,C5 (hlavně C4) a inervuje motoricky bránici, proto jeho "Headova zona" je na vrchní části ramenou (plyne to z vývoje hypaxiální svaloviny - jak se segmenty svalů posouvaly oproti míšním segmentům).

Pozor, inervuje ale také SENZITIVNĚ pleuru, perikard a pak prochází buď přes foramen venae cavae nebo hiatus oesophageus a inervuje i část peritonea.

Jo a když škytáme, tak to znamená, že bránice je drážděna :)

Svaly hrtanu

M. cricothyroideus inervuje ramus externus m. laryngei superioris z vagu (ramus internus prochází přes membrana thyrohyoidea nebo foramen thyroideum a inervuje sliznici hrtanu)

Zbytek svalů hrtanu inervuje m. laryngeus reccurens (ten levý dělá smyčku pod obloukem aorty mediálně od lig. arteriosum a ten pravý dělá smyčku pod a. subclavia)

Ansa subclavia

Ganglion cervicale medium je spojeno s ganglion stellatum (spojené poslední ganglion krční a první hrudní) přes smyčku která vychází z media kaudálně před a. sublavia a pak zase nahoru za arterií do stellatum. Jinak jsou tato dvě spojena ještě přímou spojkou (jak jde truncus sympathicus).

Koniotomie

Život zachraňující úkon, na který si stejně nikdo netroufneme, ale ano, dá se vykonávat i v přírodě, jak uvádějí naše učebnice :D
Najdeme si místo mezi cartilago cricoidea a štítnou chrupavkou (eminentia laryngea) a protneme kůži, podkoží, laminu superficialis a pretrachealis a pod tím je lig. cricothyroideum, tak to protneme transversálně, aby se nám ligamentum odhrnulo dvěma směry od sebe a dostaneme se do laryngu, tak tam dáme kanylku nebo něco dutého pevného sterilního...

Obrna postiku

Obrna m. cricoarytenoideus (uf, to dá práci to napsat) posterior - je to rozvěrač hlasivek, takže hlasivky zůstanou zavřené a člověk nemůže dýchat - dušnost.

Sibsonova fascie

Je původní fascia endothoracica, kterou si plíce při svém zvětšování vytáhli nahoru a vytvořili si takový HarryPotterovský plášť na své cupula pleurae, která vystupuje v apetura thoracis superior a je "hmatná" v trigonu mezi začátky svalu sternocleidomastoideus (na clavicule a na sternu) a claviculou.

Doporučuju tenhle odkaz na regio cervicalis lateralis, který si nejsem schopná zapamatovat

Sudeckova anastomosa

Mezi a. rectalis superior a poslední a. sigmoidea (z mesenterica inferior).


Kavokavální anastomosy - v. thoracoepigastrica a v. epigastrica spf.; v. epigastrica inf. a sup.; v. azygos a vv.lumbales; a četla jsem něco o plexus vertebralis ale nikdo mi to moc nevěří

Portokavální anastomozy - to si pamatuju podle příznaků cirhozy -  caput Medusae, jícnové varixy a hemoroidy
Takže: v. paraumbiliacales a povrchové žíly; v. gastrica sin. a vv. oesophageales(cava superior); v. rectalis superior a rectalis media(iliaca interna)/inferior(pudenda interna)

Závěsný aparát dělohy + podpůrný

Lig. cardinale uteri, lig. sacrouterinum, lig. pubovesicale a vesicovaginale + diaphragma urogenitale (m. ischioanalis a bulbospongiosus), m. transversus perinei superficialis většinou je, ale profundus u ženy chybí.

Kochův trojúhelník

Zde nalezneme atrioventrikulární uzlík. Je ohraničen valvulou venae cavae inf., ostium sinus coronarii a cuspis septalis (ostium atrioventriculare dextrum).

Lymfatická drenáž jazyka

Nn. submentales(špička), submandibulares(zbytek) - pak do truncus jugularis. Popřípadě ještě nodus lymphaticus jugulodigastricus ( Kuttnerova ) a juguloomohyoideus.



Alcockův kanál - canalis pudendalis

Je vlastně pochva z hustšího vaziva, která ve fossa ischioanalis přidržuje n. pudendus a vasa pudenda interna na povrchu m. obturatorius internus. (Definici jsem převzala)

Fossa ischioanalis:

KRANIÁLNĚ diaphragma pelvis - m. levator ani - fascia diaphragmatis pelvis inferior
LATERÁLNĚ m. obt. internus
KAUDÁLNĚ - fascia perinei, nebo může být v přední části diaphragma urogenitale a pak již canalis probíhá ne ve fosse, ale v recessus ischioanalis (místo mezi diaphr. urogenitale a pelvis).

V. azygos

Vzniká soutokem v. lumbalis ascendens dx. a v. subcostalis dx.. Vlévá se do v. cava superior a zanechává otisk na pravé plíci. (Na levé bude vena brachiocephalica sin.)
Vlevá se do ní v. hemiazygos a v. hemiazygos accesoria.

Říkáme jí s oblibou "fail žíla", protože když ji objevili, tak si mysleli že je jenom jedna a tak ji pojmenovali "nepárová" - azygos a pak zjistili, že je tam druhá, tak jí dali jméno hemiazygos = "napůl nepárová"...No řekněte, jak může být někdo napůl v páru? To je nějaký anatomický friends with benefits systém? :D

Co je to vena portae?

Žíla, která sbírá krev ze všech nepárových orgánů břišní dutiny a odvádí ji do jater. Při jejím ucpání nebo stížení průchodnosti krve v játrech dochází k rozšíření portkokaválních anastomóz (viz výše) a pozorujeme typické rozšíření žil na určitých místech.


Co inervuje jazyk?

Motoricky n. XII.
Senzoricky chorda tympani (VII. - spojka do n. lingualis) a vzadu IX. a X.
Senzitivně n. lingualis z V/3, pak vzadu opět IX. a X.

Perlička z hodin: Nekousejte své partnery moc divoce do uší, jinak by se jim mohlo přihodit zranění až smrt! Víte proč? Správnou odpověď najdete na konci článku :D

A na závěr pár mých VELICE amatérských obrázků, ale tak třeba někomu budou k dobru:

Plicní segmenty


Vztahy dělohy a závěsného aparátu a lig. latum

Moje nejoblíbenější - srdíčko :)

Zase <3

Řez komorami z Petrovického

Snad vám tyhle poznámky něco daly, jsou to věci, co nám říkali na pitevně a praktikách. Pokud mám někde chybu, tak mě prosím opravte. A hlavně napište jak zvládáte začátek semestru? Už se v tom topíte tak, jako já? :D


P.S.: Správná odpověď na otázku v textu: Zevní boltec částečně inervuje r. auricularis n. vagi - poškodili byste nervovou dráhu n. vagus.
 

Template by BloggerCandy.com