Anatomie? Challenge accepted!
Předmluva ohledně aktuálních informací o studiu
Pitvy mám za sebou, takže pro ty, co je to ještě čeká, doporučuju se učit hlavně z Grima 5 a podívat se na lymfu do Petrovického. A kdo je z 1. lf tak se nebojte prof. E., měli jsme ho na popiteváku a nikoho nevyhodil (prý totiž vyhazuje až u zkoušky) :D
Jinak to byl zápočet pohodový, většina lidí prošla, nebyl to takový nervák jako v zimě. A celkově to považuju za dobré "soustředko" k učení na zkoušku, protože sice se každý den musíte fakt hodně učit, ale na druhou stranu pak máte alespoň na chvíli pocit, že rozumíte a chápete tu anatomii a začínáte pronikat i do PNS.
P.S.: Ten pocit mě přešel po třech dnech po popiteváku. Stay positive. :D
A teď už k věci:
Cože, že už jsme všichni přihlášeni na zkoušky? Cože, že jsme ve stresu? Cože, že jsme ještě neslyšeli o CNS?
Nevadí! Aneb jak by řekl klasik, není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo! :D Což mi připomíná, že jsem teď na antibiotikách, takže žádný veselý velikonoce, ale tak pozitivum je, že spím tak o 300% víc než minulé dny a tak mám i víc času na přemýšlení o hodnotách, takže tenhle článek bude trošku víc přemýšlecí, skoro až motivační!
V den, kdy jsem se přihlásila na zkoušku z anatomie, jsem si z hecu začala číst články o tom, jak probíhaly zkoušky různých spolubojovníků a jediné, co jsem z toho měla byla totální depka. Všechno to má podobný průběh: člověk se učí, trochu to fláká, pak to zase hrotí a pak už jen opakuje a kreslí, má stavy manické psychózy, pak depresí, pak zas, že to všechno bude dávačka, a pak zase hluboké deprese. Dobře, jsem na to všechno připravená, ale myslím, že to nejdůležitější je motivace, ta totiž podle většiny starších spolužáků postupně poleví i u těch nejnadšenějších mediků.
Moříme se s Čihákama, taháme Petrovické a Grimy, stokilové atlasy, běháme ze studovny do knihovny a z knihovny do ústavu a pak konečně domů, kde se dá učit v klidu, protože co jiného bychom doma dělali kromě učení a spánku, že jo.
Ráno vstávačka někdy v šest, letíme na praktika z histologie, které rozumí..no..kdo z vás? Já moc ne. A pak zase tisíc věcí a člověk se těší na večer až si s klidem půjde kreslit schema senzitivní inervace horní končetiny. Neznám nic víc uklidňujícího, fakt.
Další den, nádech, výdech, jdem do toho, zdravotnická informatika...Prosím všechny svaté, ať tohle nikdy v praxi nebudu muset dělat. Microsofte Accessi, promiň, ale nám to prostě klapat nebude.
A pak spousta dalších nekonečných dní a napůl probděných nocí, které si už ani tolik nepamatujeme, protože nejhorší zážitky náš úžasný mozek automaticky smaže.
A tak bych chtěla zmínit, že všichni, co jsou si opravdu jistí, že tuhle školu chtějí dělat a chtějí být doktorem i v tomhle světě, kdy nikdy nevíte, kde něco vybuchne nebo kdy bude zvolen Trump nebo kdy nás zaplaví vlna nebezpečně se zvedajících oceánů, všichni, kteří tu nejsou jen z přání babiček, dědečků nebo maminek, ano my všichni, co víme, že na to máme, pojďme do toho spolu a ono to půjde! :)
Vzpomeňte si na sebe v září. Já osobně se na sebe zpětně dívám jako na neopeřené kuře, které jde s obrovskýma očima do knihovny se slovy ,,Prosím jednu...ehm...ee...Anatomii Jedna od Radomíra Čimáka", paní knihovnice se na mě pohrdavě podívala zpod tlustých brýlí a povídala: ,,Asi myslíte Čiháka"...,,Ehm, jo, to bude ono."
A kolik dalších trapasů jsme jako prváci zažili! A jak jsme se stresovali před prvními zimními pitvami a mysleli, že to je konec světa! A teď si tady sedíme v letním semestru a s klídkem ukládáme v hlavě téměř celou látku z Anatomie, kromě CNS, smyslů a endokrinních orgánů! Fakt nevím, jak je fyzicky možné něco takového si pamatovat, ale viditelně to jde. Tak tu snahu a ten náš mozek nasáklý vědomostmi musíme někde zúročit! Ten celý rok musíme někde zúročit! Tohle prostě půjde vám říkám. A teď si asi pobroukáváte, jo ona ještě neviděla CNS, to jí pak to nadšení přejde, ale já už na to koukala a začala se to učit a není to nic, co by se nedalo zvládnout, i když to bude těžké jako kráva! Zapomeňte na všechny strašící spolužáky a přísné lektory, kteří vám říkají, že to bude nejstresovější zkouška vašeho života. Jde o to, být tam v klidu a mít nějaké sebevědomí a prostě přijít před zkoušejícího a vyklopit tam na něj všechno, s čím jsme se celý rok tak mořili.
Tak vypsala jsem se a teď všechny hejty do mě! Protože určitě působím nepřirozeně přemotivovaně a to není dobrý a taky se nějak moc málo bojím a moc málo nad tím brečím, ale nebojte, ta fáze přijde, každopádně myslím, že hned ze začátku, je důležitý si uvědomit, jestli to chci a proč vlastně? A když to mám srovnaný tak pak už jen učit se, učit se, opakovat, malovat. Let´s go for it!
Pitvy mám za sebou, takže pro ty, co je to ještě čeká, doporučuju se učit hlavně z Grima 5 a podívat se na lymfu do Petrovického. A kdo je z 1. lf tak se nebojte prof. E., měli jsme ho na popiteváku a nikoho nevyhodil (prý totiž vyhazuje až u zkoušky) :D
Jinak to byl zápočet pohodový, většina lidí prošla, nebyl to takový nervák jako v zimě. A celkově to považuju za dobré "soustředko" k učení na zkoušku, protože sice se každý den musíte fakt hodně učit, ale na druhou stranu pak máte alespoň na chvíli pocit, že rozumíte a chápete tu anatomii a začínáte pronikat i do PNS.
P.S.: Ten pocit mě přešel po třech dnech po popiteváku. Stay positive. :D
A teď už k věci:
Cože, že už jsme všichni přihlášeni na zkoušky? Cože, že jsme ve stresu? Cože, že jsme ještě neslyšeli o CNS?
Nevadí! Aneb jak by řekl klasik, není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo! :D Což mi připomíná, že jsem teď na antibiotikách, takže žádný veselý velikonoce, ale tak pozitivum je, že spím tak o 300% víc než minulé dny a tak mám i víc času na přemýšlení o hodnotách, takže tenhle článek bude trošku víc přemýšlecí, skoro až motivační!
V den, kdy jsem se přihlásila na zkoušku z anatomie, jsem si z hecu začala číst články o tom, jak probíhaly zkoušky různých spolubojovníků a jediné, co jsem z toho měla byla totální depka. Všechno to má podobný průběh: člověk se učí, trochu to fláká, pak to zase hrotí a pak už jen opakuje a kreslí, má stavy manické psychózy, pak depresí, pak zas, že to všechno bude dávačka, a pak zase hluboké deprese. Dobře, jsem na to všechno připravená, ale myslím, že to nejdůležitější je motivace, ta totiž podle většiny starších spolužáků postupně poleví i u těch nejnadšenějších mediků.
A víte co? Berme to jako jednu velkou výzvu a prostě to všichni dáme i kdybychom měli porušit pravidlo vyhazování 60% na 1.lf - nevím, jak je to na jiných fakultách :)
Moříme se s Čihákama, taháme Petrovické a Grimy, stokilové atlasy, běháme ze studovny do knihovny a z knihovny do ústavu a pak konečně domů, kde se dá učit v klidu, protože co jiného bychom doma dělali kromě učení a spánku, že jo.
Ráno vstávačka někdy v šest, letíme na praktika z histologie, které rozumí..no..kdo z vás? Já moc ne. A pak zase tisíc věcí a člověk se těší na večer až si s klidem půjde kreslit schema senzitivní inervace horní končetiny. Neznám nic víc uklidňujícího, fakt.
Další den, nádech, výdech, jdem do toho, zdravotnická informatika...Prosím všechny svaté, ať tohle nikdy v praxi nebudu muset dělat. Microsofte Accessi, promiň, ale nám to prostě klapat nebude.
A pak spousta dalších nekonečných dní a napůl probděných nocí, které si už ani tolik nepamatujeme, protože nejhorší zážitky náš úžasný mozek automaticky smaže.
 |
| Vzpomeňte si, jak byste na tohle koukali v září a jak na to koukáte teď! |
No a teď mi řekněte, vážně si necháme líbit to, že nám nedají zkoušku jako odměnu za tohle celoroční snažení? Fakt to vzdáme? A počkat kvůli čemu, že to máme vzdát? Jo jasně, je to těžký na psychiku a budeme úplně v háji a vystresovaní a knedlík v krku a srdce v kalhotách a na plicích vodu a v rukou mám třes a všechny syndromy vážné neléčitelné chronické deprese, popřípadě schizofrenie se všemi typickými příznaky.
No a co? Něco vám řeknu, i přes to všechno to zvládneme, protože jsme toho Čiháka netahali na každém kroku pro nic za nic! Zasloužíme si nějakou odměnu a cheesecake od maminky je moc fajn, ale já bych radši ten podpis do indexu. (Nebo obojí, že jo.)
Vzpomeňte si na sebe v září. Já osobně se na sebe zpětně dívám jako na neopeřené kuře, které jde s obrovskýma očima do knihovny se slovy ,,Prosím jednu...ehm...ee...Anatomii Jedna od Radomíra Čimáka", paní knihovnice se na mě pohrdavě podívala zpod tlustých brýlí a povídala: ,,Asi myslíte Čiháka"...,,Ehm, jo, to bude ono."
A kolik dalších trapasů jsme jako prváci zažili! A jak jsme se stresovali před prvními zimními pitvami a mysleli, že to je konec světa! A teď si tady sedíme v letním semestru a s klídkem ukládáme v hlavě téměř celou látku z Anatomie, kromě CNS, smyslů a endokrinních orgánů! Fakt nevím, jak je fyzicky možné něco takového si pamatovat, ale viditelně to jde. Tak tu snahu a ten náš mozek nasáklý vědomostmi musíme někde zúročit! Ten celý rok musíme někde zúročit! Tohle prostě půjde vám říkám. A teď si asi pobroukáváte, jo ona ještě neviděla CNS, to jí pak to nadšení přejde, ale já už na to koukala a začala se to učit a není to nic, co by se nedalo zvládnout, i když to bude těžké jako kráva! Zapomeňte na všechny strašící spolužáky a přísné lektory, kteří vám říkají, že to bude nejstresovější zkouška vašeho života. Jde o to, být tam v klidu a mít nějaké sebevědomí a prostě přijít před zkoušejícího a vyklopit tam na něj všechno, s čím jsme se celý rok tak mořili.
Nenecháme si to zkazit nějakou trémou nebo co. Jo jasně, přijde to a bude nám špatně, budeme se zadrhávat a ve zpocených rukou neudržíme ani tužku, ale prostě nastane moment, kdy se uklidníme a vzpomeneme si, co všechno jsme za ten první rok prožili a že tu zkoušku prostě uděláme.
Tak vypsala jsem se a teď všechny hejty do mě! Protože určitě působím nepřirozeně přemotivovaně a to není dobrý a taky se nějak moc málo bojím a moc málo nad tím brečím, ale nebojte, ta fáze přijde, každopádně myslím, že hned ze začátku, je důležitý si uvědomit, jestli to chci a proč vlastně? A když to mám srovnaný tak pak už jen učit se, učit se, opakovat, malovat. Let´s go for it!
 |
| Stejně pak skončíme všichni takhle :D |
