Duševní hygiena (nejen) pro zdravotníky, první pomoc

pondělí 12. srpna 2019

Duševní hygiena (nejen) pro zdravotníky, první pomoc


Jak na duševní "sprchu", když už člověk nemůže? Dozvíte se po krátkém příběhu...


Marika se upřeně dívala na stránku č. 495 před sebou. Najednou si uvědomila, že se mračí. Rychle narovnala čelo. Přeci je mi teprve 20, nechci si založit první vrásku mezi obočím, pomyslela si. Také si všimla, že jí začínají bolet svaly na ruce. Už dvě hodiny totiž drží asi pětikilovou knihu jednoho obávaného klinického oboru. Položila si knihu na kolena a zaklonila hlavu dozadu na opěradlo vysoké kancelářské židle. Hlavou jí proběhla vzpomínka na jednu nedávnou stáž na oddělení. Půl hodiny čekali na doktora, který se jim měl věnovat. Nakonec dorazil jiný doktor, protože ten původní operuje. Pak šli přes milion chodeb až nakonec dorazili k pokoji č. 3. doktor jim řekl, aby se rozdělili na skupinky po 3 (bylo jich devět). Marika byla ve trojici se dvěma kamarádkami, obě poctivé a vždy připravené na všechny zkoušky. ,,Tak na co čekáte, běžte si vyšetřit pana Nováka. Chci anamnézu, fyzikální vyšetření...no však už to znáte."
Trojice dívek nesměle vkročila na oddělení...,,Ehm, dobrý den pane...Nováku?...my....my jdeme za vámi. Na to, no, na to vyšetření, ehm." vykoktala jedna z dívek a omylem drkla do pacientova lůžka a ten se rozkašlal. ,,Jé, pardon, to já nechtěla."
,,No jo, doktor mi o vás říkal, tak prosím, co potřebujete vědět?"
,,Ehm,...no my vlastně...se chceme ehm zeptat na to...na vaše zdraví, ehm. Máte nějaké ty...choroby?"
,,No slečno, jsem zdravej jak řípa. Před pár měsíci jsem teda měl angínu, ale teď už je to v pohodě. jo a když jsem byl malej tak mi brali slepák."
,,Aha, dobře, děkujeme." Vykoktala třetí medička a vše si rychle psala do notýsku. ,,Můžeme se ještě zeptat, kouříte, alkohol pijete?"
,,No jo, bez cigára já nedám ani ránu. Ale nepiju, to zas né."
Najednou Mariku něco napadlo...,,Pane Novák a s čím vy tady vlastně ležíte?"
,,No já vám vlastně ani nevím. Mám v srdci nějakej ten budík a poslední dobou se mi hůř dýchá, ale nic co bych nepřežil." Rozesmál se chrchlavě pacient.
,,A nemáte taky trochu kašel?"
,,No to mám, to snad slyšíte ne? Od té doby co mám tu cukrovku tak mě každá blbá nemoc úplně složí, dokonce i ten pitomej kašel už mám snad měsíc."
Marika prudce otevřela oči a zjistila, že na učebnici skoro usnula. Měla najednou takový svíravý pocit v žaludku. Za půl hodiny by měla vyrazit na sraz s kamarády ale vůbec nikam se jí nechtělo. Zalezla si do postele a přehodila přes sebe deku. Vůbec nic z té medicíny neumím, už jsou to čtyři roky a nic. Nejsem ani schopná s pacientem normálně komunikovat. Vždyť než jsme se dostali k tomu, co mu doopravdy je, tak už nám skoro uběhla lhůta na vyšetření. Nikdy ze mě nebude dobrá doktorka. Kdyby mě aspoň nevyhodili z té minulé zkoušky, to bych měla alespoň nějaké sebevědomí, ale takhle?
Je to všechno na nic. Nemá to smysl. Vykašlu se na to a budu tady ležet dokud neusnu. Dneska už na žádný sraz nejdu. Stejně si o mě kamarádi určitě myslí, že jsem divná, když jsem nedala tu malou zkoušku. Ani už nevím, proč jsem se na tu medicínu hlásila...Asi ego nebo co...
Marika zavřela oči ale zjistila, že nemůže usnout, hlavou jí pobíhali nemocní a lékaři sem a tam. Zcela náhodně se vynořovaly dlouhé názvy důležitých chorob či stavů. Tenzní pneumothorax - co to vlastně je? Primární hypertenze...jak se liší od sekundární? Srdeční selhání...jaké má fáze? Sufenta... co že to bylo?
Marika chtěla alespoň na krátkých pět minut vypnout mozek a nemyslet na nic, ale to prostě nešlo. Bylo zkouškové.

...

Trochu jsem se rozepsala v malé povídce o medičce, snad se v některé části někdo z vás našel. Ať už jste medik, lékař, sestra či jiný zdravotník. Pocity beznaděje občas napadnou každého. Důležité je se s nimi umět poprat, případně jim dokonce předcházet. Každý už máme nějaké ty své osvědčené způsoby. Někdo si vyběhne do lesa, někdo jde s pejskem do parku, někdo se jde vybrečet ke kamarádovi či příteli/přítelkyni. Ale pokud zrovna není možnost vyběhnout ven nebo volat chudákovi kamarádovi ve čtyři ráno, chtěla bych tady dát několik odkazů na takovou duševní "první pomoc".

Případ 1: Není čas ani místo, jste například na chodbě před zkouškou nebo v přeplněné tramvaji. Zkuste zavřít oči a zhluboka a pomalu(!) dýchat. Pozor na to rychlé a hluboké dýchání, já si tím jednou přivodila tetanické křeče :D
Nádech - počítejte do čtyř, zadržte dech opět na čtyři, a výdech - opět čtyři sekundy. Snažte se nejdřív nadechnout do břicha a až pak do hrudníku. Děláte jakoby takovou vlnmu, že nejdřív vzduch "zaplní" břicho a pak jde výš. Je to takzvané brániční dýchání, zejména ženy často dýchají mělčeji a pouze hrudníkem. Brániční dýchání dost uklidňuje už samo o sobě. Pokud sedíte zkuste si k tomu dát nenápadně ruku na břicho a vnímat ruku, jak se zvedá a klesá. Nadechněte a vydechněte asi 10x. Pokud vám nevyhovuje 4-4-4, udělejte si vlastní poměr, ale vždy je lepší mít výdech mírně delší než nádech. Také nedýchejte zhluboka příliš dlouho, maximálně destkrát a pak se vraťte ke svému normálnímu dýchání. po chvíli můžete zopakovat.

Případ 2: Nejde usnout. Počítáte už stou ovečku, ale stále vám nejde usnout? Prášky na to nemáte a ani nechcete, ale už byste pomalu udělali cokoli jen za hodinku slastného nerušeného spánku?
Určitě můžu doporučit krátkou klidnou jógu, ale k tomu se dostanu později. Pokud nepomohlo ani protažení, udělejte si pohodlí. Pokud jste si dlouho neměnili povlečení, vyměňte jej za čisté, voňavé. Vysprchujte se. Zatáhněte záclony či jinak dosáhněte co největší tmy a ticha. Případně si dejte do uší sluchátka bez hudby a soustřeďte se na svůj dech. Uložte se co nejvíce pohodlně, nejlépe na záda s dlaněmi vzhůru. Podepřete si hlavu, tak abyste cítili takovou "slast" z toho, jak pohodlně se vám leží. Pak se soustřeďte na dech a zkuste si pomalu uvědomit nohy, břicho, hrudník, ruce a nakonec hlavu. Je to tzv. body scan. velmi účinná metoda nejen v boji proti stresu a nespavosti. Nechte se volně zanést do spánku.
Pokud vám toto nepůjde samo od sebe doporučuji videa na youtube s "guided meditations" - všechny odkazy budu dávat v angličtině, určitě se dají vyhledat i nějaké v ČJ, ale v AJ mi přijdou kvalitnější a příjemnější nahrávky.
Moje nejoblíbenější na SPANÍ je Jody Whiteley. Má různá videa i nahrávky pro ty, co mají problémy s usínáním. je opravdová expertka. Po kliknutí na její jméno se vám zobrazí mé nejčastěji pouštěné video, protože je nejkratší (45min), což mi k usnutí stačí, ale můžete najít i delší.
Nebojte se názvu "hypnosis" - i ta nejcitlivější osoba se z této hypnozy může vzbudit, stačí pouze se prudce a hluboce nadechnout a vzbudíte se. Opravdu se to dá vůlí ovládat, to zaručuji.

Případ 3: Ještě není čas na spaní, ale potřebujete si dát pauzu a sklidnit se. nemáte energii na nějaký sport, chcete jen ležet a odpočívat, ale myslí se vám honí milion myšlenek. Tak tady opět přídávám odkaz na videa - je to celý účet šikovných lidí - jsou to zejména vedené meditace, většinou kratší kolem 20 min, díky kterým se příjemně uvolníte. Mluvím o The Mindful Movement.

Případ 4: Cítíte, že po celodenním sezení byste se měli protáhnout, ale bolí vás záda a na běhání opravdu nemáte náladu? Zkuste jógu! I když jste jí třeba nikdy nezkoušeli, tato slečna vám vše pomalu vysvětlí. není to vůbec náročné a zvládné to každý. Pozice totiž není třeba dovádět k dokonalosti, stačí se předklonit např. jen do půlky toho, co vidíte u lektorky. Či otočit hlavu jen o pár stupňů místo celého půlkruhu.
Má nejoblíběnější je Yoga with Adriene - konkrétně toto video je dobré jak před spaním, tak před zkouškou (ráno) či během učení. Samozřejmě i pro pracující je vhodné, prostě vás úplně "vypne". Rozhodně nepřskakujte tu část s dýcháním, nezdá se to, ale opravdu to uklidňuje. Zde je dané video. Ale můžete vyzkoušet i jiné - kratší (6 minut) nebo delší (60 minut), podle chuti :) Každému vyhovuje i jiný instruktor, to je jasné, já jen dávám tip.

Takže tímto bych ukončila tento článek, snad byl podnětný. Nebojte se psát komentáře, budu ráda.

Přeji hezké léto :)

1 komentář :

  1. Já všem zdravotníkům v této nelehké době posílám velký DÍK. Nemají to s naším národem vůbec jednoduché. Kdyby to šlo, objednala bych aspoň na naši stanicic velký balík s doplňky stravy. Oni by to určitě ocenili, jenomže v těch hábitech, které kvůli viru musí na sobě mít by si ani neotevřeli víčko. Je to divná doba.

    OdpovědětVymazat