Jak mě přijali na 1. lf UK

Jak mě přijali na 1. lf UK

   12:44       Stacy

---

Asi ve druháku na gymplu mě napadlo, že bych mohla bejt třeba doktorka. Lidi o lékařích vždycky prohlašovali, že maj úctu a peníze. A že si vždycky najdou "job". A že v Německu a dalších božích zemích (Francie) si někteří hledači talentů nechají pro takového vyučeného českého doktůrka uříznout pravou ruku. No tak proč to nezkusit? V té době mi to přišlo jako super nápad! No...a do dneška toho nelituju.

Postupem času jsem to svoje odhodlání začala brát trochu vážněji a tehdá jsem s překvapením zjistila, že v Praze jsou TŘI lékařské fakulty!
(No moc se mi nesmějte, nedávno se mě jedna holčina ptala, jestli je pravda, že na 2. lf se učí jen pediatrie a na 3. lf jen hygiena...)

Rozdíly mezi třemi "lékařáky" v Praze jsou předmětem již téměř antických filozofů. Postupem času si na to každý utvoří svůj názor (jo a ještě každý začne propagovat "tu svou" fakultu, což je logické).
Můj názor je, že 2. lf není tak velká jako první, ale často slýchávám zprávy, že mají vždy ty nejnovější novinky ze světa medicíny jako první (samozřejmě je to relativní). 3. lf je asi nejrodinnější a nejméně "chaotická" co do počtu lidí, ale co do systému, tak tam je to prý Faunův labyrint. Ale samozřejmě, že se to dá naučit a pochopit. Já jsem spokojená na naší zlaté 1. lf, kde je sice nejvíce studentů, ale pořád je zde pro všechny dost učitelů, a pokud chcete rodinné prostředí, tak nezapomeňte jet do Dobronic na seznamovák a tam si najdete v kruzích ("třídách" po 20-30 studentech, ve kterých budete až do posledního ročníku) takovou rodinu, že téměř zapomenete na tu vaší vlastní :) Nebo alespoň já se tam hodně skamarádila...Další výhody jedničky v podobě nejdelší tradice a zahraniční prestiže snad nemusím zmiňovat.

Zpět k mému kariérnímu vzestupu na gymnáziu. S přibývajícími lety se mě lidé začali vyptávat: ,,A ty si teda jako věříš, že se dostaneš na medinu, jo?"
...Jo.... nevím, kde se to ve mně vzalo, ale věřila jsem si. (Jo počkat, možná to bylo těma dobrýma známkama, co jsem měla na nižším gymplu skoro zadarmo a co mi neprávem pravidelně zvedaly sebevědomí).

Na vyšším gymplu už to chtělo trochu víc práce s tím učením až do začátku oktávy. Hned jak jsem nastoupila do oktávy, mě polilo horko, když jsem si zobrazila potřebný průměr na přijetí na 1. lékařskou fakultu UK bez přijímacích zkoušek (nikde jinde na průměr neberou s výjimkou Brna, ale tam jsou přísnější). Stálo tam, že berou do průměru 1,15 (včetně) plus ještě nějaké strašidelné podmínky v podobě informace, že nesmíte mít známku horší než 2 z BIO, F a CH a tak dále.

Potřebný průměr na Vámi potřebný rok zjistíte na stránkách 1. lf uk když si v sekci "Uchazeči" rozkliknete po levé straně něco jako "Rozhodnutí děkana o přijetí bez přijímaček".

A tak jsem celé první pololetí makala jako blázen až dokud jsem v rukou vítězoslavně nenesla Výpis z vysvědčení, kde se skvěla jedna jediná dvoječka. Popravdě jsem z tohoto vysvědčení měla mnohem větší radost než později z vysvědčení maturitního (nebo alespoň to byly radosti přinejmenším srovnatelné).
Po dvouhodinovém přepočítávání průměru s kalkulačkou v třesoucích se rukách jsem téměř se slzami v očích zjistila, že mám průměr přesně 1,15. pak už stačilo jen vyplnit přihlášku a nechť se děje vůle Boží.
To, že jsem byla přijata jsem zjistila na SISu někdy na začátku dubna a ke konci měsíce mi přišel dopis. To bylo radosti... :)

Pak už následovala akce Jednička na zkoušku a zápis, ale o tom zase někdy příště!