Můj první (šílený) couchsurfing

Můj první (šílený) couchsurfing

   2:32       Stacy

---

Tak jo, řeknu na rovinu to, co se všichni prváci bojíme vyslovit, přichází LETNÍ SEMESTR. Jo, bude to hrozný a jo, bylo třeba si během února odpočinout. Ale teď fakt nastává konec srandy. Naše skupina má pitvy od 1. března (krásnej dárek pro mě k narozkám, by the way.) a já se plánuju začít pořádně učit až dneska (vidíte, že píšu blog, což znamená první fázi začátku učení - prokrastinaci).

No a proč jsem se vlastně neučila třeba včera? No přeci protože Eurolines CZ měli (myslím, že ještě dokonce pořád mají) valentýnskou akci, tak to bychom nebyly my, abychom si s kamarádkou nekoupily dvě zpáteční jízdenky do Budapešti (jedna za 450 Kč #neberto ).

Takže jak by měl správný medik bez peněz a s minimem času vytáhnout paty z domova? (Kromě toho, že si musí najít čas po zkouškovém.) Určitě si najít nějakou akci na jízdenky/letenky, jako třeba teď, když turistická sezóna ještě není v plném proudu. A pak jet například jen na dva dny někam do Evropy. No ale kde vzít peníze na ubytování? Není třeba! Stačí se registrovat na Couchsurfingu nebo pokud máte nějaký obnos k dispozici tak na Airbnb (zaregistrujte se přes tenhle odkaz a máte slevu 500 Kč!). A všechno jídlo hezky nakrást z ledničky doma, popřípadě nakoupit v supermarketu nějaké trvanlivé nezdravé věci, však to znáte. Pokud máte neomezený obnos peněz tak samozřejmě doporučuji napsat někomu na CS a tam vám určitě někdo rád poradí, jaké restaurace jsou nejkvalitnější apod.

No a teď tedy k naší cestě!

Samozřejmě jsme se po nakoupení tak levných letenek rozhodly, že musíme ušetřit úplně na všem a tak započal náš "budget" výlet. Nejdříve jsme se domluvili s hostitelem na CS, který byl opravdu moc hodný a dokonce nám nabídli výborné jídlo, víno, sprchu, no prostě všechno. Nejzajímavější byla večeře s jeho přáteli, z nichž jedna slečna z Běloruska procestovala již 52 zemí, druhá kamarádka byla z Mexika a třetí z Itálie. Pak pán z Jihoafrické republiky, tímpádem jediná Maďarka byla přítelkyně našeho hostitele (Ital) :D
Na večeři samozřejmě nemohlo být nic obyčejného, podávaly se vegetariánské těstoviny s pestem a jako předkrm ochutnávky soli z různých koutů světa (mají asi 25 různých druhů soli, teda..., znám spoustu sběratelů, ale ještě jsem neviděla nikoho, kdo by sbíral sůl).
Následovala procházka po městě zakončená setkáním s další couchsurferkou, která s námi měla jít na večeři do nějaké dobré restaurace, Tak si stojíme před danou restaurací a najednou přichází asi 35ti letý muž, začíná nás objímat a představuje se jménem "Vivi", o kterém jsme si mysleli, že je holčičí  - jako Vivienne. Jenže on to byl Francouz, žijící v Budapešti už druhým rokem (na profilové fotce měl totiž jen svoje kočky). Každopádně byl úplně zlatý a i když nějaké manýry měl zvláštní nakonec za nás zaplatil drahou večeři i s pitím, což jsme vůbec nečekaly a tak jsme si slíbili, že se sejdeme i další den a to už vše zaplatíme my. Jenže to se nemohlo udát bez chybičky samozřejmě.

Dunaj a Markétin most

Další den jsme se opět procházely po městě a když nastal čas oběda, vydaly jsme se metrem k domluvené restauraci. Jenže náš "budget" výlet zahrnoval i ježdění s jednou prošlou jízdenkou, víckrát štípnutou. A samozřejmě při této cestě metrem nás nachytala přísná revizorka a dala každé z nás krásnou pokutu, v přepočtu 800 Kč, což bylo skoro všechno, co jsme měly s sebou.

Osudné metro s osudnou revizorkou uvnitř

A tak jsme za naším milým Vivi (kterému jsme se bály říct, že jsme jely na černo, protože byl opravdový svatoušek a bral bezdomovce k sobě domů na přespání a jídlo a nezamykal nikdy dveře od bytu apod.) došly se 30 min zpozděním. A ještě k tomu po dojedení opravdu výborné ryby jsme nebyly schopné zaplatit ze zbylých peněz jeho porci, takže trapnost nad trapnost. S peněženkami naplněnými maximálně tak pokutovým lístkem a srdci zatěžkanými špatným svědomím jsme se vydaly na procházku do blízkého parku s náměstím a zámkem, kam nás Vivi i přes zpoždění v práci zavedl a dokonce nám řekl něco málo o historii města a vůbec Maďarska. Pak jsem to už nevydržela a začala se omlouvat se slovy "You must hate us already", protože jsem nepochopila, jak za nás mohl pořád platit a pak ještě nebýt pozván na oplátku na oběd a čekat na nás s jídlem půl hodiny a navíc pak ještě přijít do práce pozdě. On se však jen otočil a pevně mě objal říkajíc "You´re still great girls, don´t worry about money, it´s ok", dal nám po francouzsku dvojí polibek na tvář a odběhl pryč. A tam jsem si uvědomila, že už ho nejspíš nikdy neuvidím, ale že s víc svatým člověkem jsem se asi ještě nikdy nesetkala (když jsme s kamarádkou započítaly i jeho propadlé tváře, vousy a delší zvlněné hnědé vlasy...no, prostě nám to někoho připomínalo :).

Další den ráno jsme vstávaly v pět hodin, a ještě napůl ospalé jsme utíkaly na autobus do Prahy. Všechno jsme v pořádku stihly a vyjely směr Bratislava. Tam jsme měli 20ti minutovou přestávku, avšak po té, co jsme si zašly pro kávu do budovy nádraží, jsme už nemohly najít autobus na původním místě. No dokážete si představit ten šok? Všechny věci tam a hlavně učebnice Anatomie od Grima a Drugy z knihovny! Tak jsme zběsile pobíhaly po nádraží a jediný majetek, co nám zbyl byla peněženka, mobil a káva (takže až na toho Drugu vlastně pohoda).

Nakonec jsme však náš autobus objevily opodál, takže se jen přesunul a my se v klidu umístily zpět na sedačky a zbytek cesty prospaly.

Rybářská bašta s těmi nejkrásnějšími věžičkami s červenomodrou mozaikou

Tím skončilo tohle zajímavé a obohacující dobrodružství a i když se nám událo pár nepříjemností, tak couchsurfing vřele doporučuji každému. Pro mě osobně to byl objev zcela nového světa a už se nemůžu dočkat dalšího cestování. Třeba se jednou dostanu i na 52 zemí, jako má nová kamarádka z Běloruska. Jen přeci je lepší stanovit si větší cíle, než menší. Nikdy nevíte, čeho všeho jste schopni dosáhnout!
Už jen dodám, že pokud byste opravdu chtěli zkusit ubytování přes CS, nejdůležitější je, prohlédnout si VÍCE fotografií svého hostitele a hodně si s ním předtím dopisovat ohledně kontaktů (řekněte si o jeho facebook, twitter nebo linkedin, tel. číslo a další informace). Nejdůležitějším bodem jsou "references", to jsou popisky od ostatních uživatelů, kteří poznali daného hostitele a již s ním měli zkušenosti, a tak mu napíšou pozitivní nebo negativní "referenci" na jeho profil. Podle toho, kolik má člověk těchto recenzí se můžete dále rozhodovat, jak moc ověřený uživatel to je. Náš první hostitel (ten Ital) měl 100 referencí (98% pozitivních), takže doporučuji pro první cestu vybrat opravdu co nejvíce ověřeného člověka. Kdyby vás zajímalo něco víc, můžete mi napsat do komentářů, ráda poradím. :)

Mobil se rozhodl udělat jednu dobrou fotku, budova Parlamentu si to zaslouží

Všem přeji pohodový semestr s minimem stresu a maximem úspěchů!