Díl 1.: Nejlépe hodnocené praxe z interny v ČR (pro mediky)

Díl 1.: Nejlépe hodnocené praxe z interny v ČR (pro mediky)

   7:08       Stacy

---

Jak jsem slíbila, vyhodnotila jsem výsledky ankety, která kolovala na fb mezi různými ročníkovými skupinami fakult napříč ČR. Získala jsem celkem kolem 50ti názorů, což je pro nějakou tu statistiku už celkem fajn. Samozřejmě anketa je stále otevřená a pokud někdo máte chuť sdílet, tak budu ráda. odkaz zde.

Informací je tolik, že by tento článek měl 9 stránek ve Wordu, takže jsem se rozhodla to rozdělit na jednotlivé podkapitoly.

Začnu tím (pro mě) nejzajímavějším, a to jsou interní oddělení - nejlépe hodnocené a obecně doporučované.

Praha:

Nemocnice pod Petřinem u Milosrdných sester – Obecně jedna z nejčastěji zmiňovaných nemocnic, všechny názory velmi pozitivní!

,,Domluveno se sekretářkou intern. oddělení. Byla jsem přidělena ke konkrétní doktorce. Zapojena do provozu jako sekundář. Měla jsem na starost svůj pokoj se třemi pacienty. Psala jsem dekurzy, propustky, léky (samozřejmě pak po mně vše kontrolovala doktorka, ale primární úkol byl můj.) Všichni byli moc vstřícní, jak doktorky, tak sestřičky. Konečně měl člověk pocit, že dělá něco užitečného a není jen kritizován a odstrkován co nejdále od pacienta.

Druhý názor : Přidělen k dr. Šnajdrové. Všichni ochotní, vše, co si chtěl vyzkoušet, se dalo splnit. Po domluvě šlo odejít dříve. Vyzkoušel si kanylaci perif. Žíly, odběry, aplikaci injekcí, sepsání propouštěcí zprávy, vedení dekurzu.

V průměru zde strávíte asi 6 hod.

Třětí názor: ,,Určitě bych oddělení doporučila, praxe byla velmi užitečná. Hlavně fyzikální vyšetření a práci s dokumentací v systému. Lékaři se mi věnovali, jak to šlo. Stejně tak i sestry. Přidělena MUDr. Šnajdrová.“

,,Odběr anamnézy - mnohokrát denně, konečně čas si to pořádně vyzkoušet a procvičit. Mnohokrát kompletní fyzikální vyšetření včetně per rectum - konečně možnost si to zautomatizovat. Měření tlaku. Samostatné sepisování dekurzů, předoperačních vyšetření, propouštěcích zpráv atd. Popis EKG mnohokrát denně. Konzultace předepisovaných léků. Viděli jsme i mnoho koloskopíí/ gastroskopie. Ano, sice jsme neměli možnost vyzkoušet si věci jako cévkování apod, ale zato jsem si zautomatizovala odebírání anamnézy a kompletní fyzikální vyšetření u pacientů všech věkových kategorií, což považuji za poměrně cenné. Ve škole pracuje člověk hodně ve skupinách nebo alespoň ve dvojicích, tato praxe ho ale naučí být více samostatný a věřit si.„

FNKV – Vyzkoušeno dost výkonů: Cévkování muže, vyšetření per rectum, odběr krve, aplikace injekcí, test na okultní krvácení (bed side), EKG, vizity a psaní do dokumentace. Plus jsem mohla koukat na pleuralní punkci, zavádění CŽK na jipce a dialýzy. Do ničeho mě nenutili a nechali mě dělat co jsem chtěla. Věnovala se mi mladá lékařka po škole, občas vedoucí odd.

Interní klinika 3. LF a Thomayerovy nemocnice - ,,I na jiných pracovištích, než bylo lůžkové odd., měli lékaři celkem zájem o to, aby si studenti z jejich pracoviště něco odnesli (sono/echo, příjmová amb., JIP, dialýza...) - běžné denní vizity na lůžkovém odd. + psaní dekurzů, cévkování MM.“

Druhý názor: ,,První dva dny jsem měla smůlu na MUDr. Marczel, která mi řekla, že nemá čas ani náladu na mediky, ale byla tam alespoň hrozně fajn staniční. Po zbytek stáže jsem měla MUDr. Phamovou a ta byla super. Výkony např. per rectum, cévkování, podávání erymasy s křížovou zkouškou, venepunkce, sono, psaní dekurzů a propouštěcích zpráv, každé ráno jsem dostala pacienty na celkové vyšetření. „

Třetí názor: ,,Trochu jsem se vnucovala, ale sami se i nabízeli. Elektrickou kardioverzi, natáčení EKG, hodnocení, punkce fluidothoraxu jako asistence a sepisování příjmové a propouštecí zprávy. Zhruba 8 hodin každý den.“

POZOR: Na tuto nemocnici došlo také více negativních názorů! Např. na všeobecnou internu: 

,,Občas se mi někdo chvíli věnoval, ale vštinou ne, Nikdo mi nebyl přidělen a musela jsem chodit a ptát se, kam můžu jít a co můžu dělat. Což mi nepříjde jako nic špatného, kdybych se u toho necítila, že strašně obtěžuji a že mi prostě něčím zaplácli čas."

Kladno – Sešlo se více názorů, všechny pozitivní. Studenti zmiňují zejména možnost mít vlastní pokoj s pacienty, který si vedete sami. Můžete se kdykoli obrátit na staršího lékaře daného patra. ,,Děláte i vizitu, vyplňujete dokumentaci, plánujete, co s pacientem dál. Vše s vámi proberou a zkontrolují. Velice přínosné pro praxi.“

Sušice - ,,Praxe byla přínosná, mohla jsem si vyzkoušet běžnou práci na interním oddělení.“ Mezi výkony zde vyzkoušené patřilo zavedení kanyly, náběr na Astrup, psaní příjmových a propouštěcích zpráv.

Most - ,,Přiděleného lékaře jsem neměl, každý den se mě ujal někdo jiný, podle mého přání, běhu oddělení... Vyšetřil jsem kupu pacientů, zkusil si echo a jiné usg vyšetření. Na spoustu už jsem určitě zapomněl. Bylo jen na mně, co si chci zkusit a na něco(kardioverze etc.) naopak nebyli pacienti. 10/10“ Praxe domluvena s primářkou.

II.interní oddělení UHN (Uherské Hradiště) – Taktéž dobré hodnocení.1 lékařka byla přidělena, věnovala se. Vyzkoušeno: punkce ascitu, příjem pacienta, ranní vizita, vytažení CŽK.

Nemocnice Nové Město na Moravě - ,,Přidělen mi byl vedoucí oddělení. K dispozici a velmi ochotní byli i ostatní lékaři na pracovišti. Věnovali se mi různí lékaři / sami nabízeli praktické vyzkoušení dovedností. Velmi doporučuji.“

Oblastní nemocnice Příbram - ,,Každý den jsem byla s jiným lékařem a kromě snad jednoho dne, kdy neměli moc čas se mi věnovali a nabízeli ať si píchnu punkci nebo ať se poslechnu zajímavý nález. Výkony: punkce ascitu, nabírala jsem Astrup a slyšela jsem spoustu dosud neslyšeného. Primář je sice zvláštní, ale milý a snaží se abychom viděli vše zajímavé z interny... Nabídl nám, že když půjdeme na noční urgentní příjem uzná nám to jako 2 dny praxe.. Jen v Příbrami chybí katlab, ale jinak je tam všechno.“

Liberec - ,,Denně jsem dojížděla autobusem a nestíhala jsem ranní hlášení - primář tedy o mně nevěděl a nikoho mi nepřiřadil (jinak lékaře určí, je moc hodný). Sama jsem se pár mladých lékařů chytla hned první den. Chce se to nebát, ptát se, snažit se zapojit, zajímat se, usmívat se a všechny zdravit. Bavilo je to a rádi své zkušenosti předávali medikům. 

Vždy mi našli program - byla jsem na sále (elfyz i katlab), na echu, v poradně, prováděla jsem s dopomocí elektrickou kardioverzi, viděla jsem připojení a po pár dnech odpojení pacienta na ECMO, prošli se mnou kauzuistiky, mnoho EKG, prošla jsem pár pacientů na oddělení a slyšela jsem různé poslechové nálezy. Pak jsem se díky nim dostala na týden na urgentní interní příjem - denně sem přijíždělo mnoho pacientů s různorodými diagnózami. Zde se mi věnoval především MUDr. Tomáš Pavlů, velmi hodný, milý, vstřícný a chytrý člověk. Dostala jsem pacienty a sama udělala příjem - psala jsem na počítači, ve volné chvíli jsme to společně prodiskutovali a zkontrolovali. Ostatní lékaři mi ukazovali své pacienty, pokud měli třeba zrovna zajímavý poslech plic, srdce, echo nález, zvětšená játra... 

Díky sestřičkám jsem po domluvě mohla párkrát odebrat krev, napojit pacienta na EKG. Prováděla jsem veškeré fyzikální vyšetření, včetně per rectum, a také trochu neurologické - měla jsem pacienta na vozíku s hypersenzitivitou celého těla. A naučila jsem se popisovat EKG - více informací než po nás chtěli ve škole.“

Další názor: ,,Naučila jsem se pracovat na počítači se zdejším programem - což beru jako hlavní cíl interní praxe - přeci jen, doktoři na interně hlavně jen píší. Velmi se mi tu líbilo. Určitě přínosné. Avšak nedoporučuji sem jít na všeobecnou internu. Není to má vlastní zkušenost, ale z jiných zdrojů vím, že na zdejší interně není zrovna příjemný primář. Dokáže vám ze stáže udělat peklo. P

okud chcete jít do Liberce a mít suprovou stáž bez stresu a ubrečených kapesníků a něco se naučit, udělejte to jako já. Podejte žádost o praxi na kardiologii (stejná budova) a poté si domluvte urgentní interní příjem. Bude zde různorodost jako na všeobecné interně, kde byste byli jen u lůžek (většinou dostanete jeden svůj pokoj, o tyto pacienty se sami staráte - může se stát, že budete mít celý týden ty samé) a co je lepší, uvidíte mnoho případů v jeden den. Ať už pacienta po ICHS, s cirhózou jater či po CMP. Je zde stále akce.“

Čáslav – První názor: Každý den asi 7 hod. Výkony: ascites, kardioverze, odběry, celkové vyšetření atd. Primář se věnoval.

Druhý názor - Pokud nevadi oddělení, kde nejsou komplikované stavy pacientů, ale obyčejná maloměstská interna o pár doktorech, tak zcela doporučuji. Hodný personál, všichni se mi věnovali. Mohla jsem se zapojit do procesu. Občas se ptali i oni mě, ale když jsem nevěděla odpověď, nikdo na mě nebyl nepříjemný.

Pelhřimov - ,,Hodně doktorů bylo vstřícných, dokonce s námi prošli něco ze státnicových otázek. Hlavně MUDr. Šmrha, Foltýn, Paták. Zcela určitě doporučuji, milé prostředí, fajn lidi a snaží se něco předat.“

Havlíčkův Brod – „Přidělena jedna doktorka. Velice skvělá praxe, věnovali se mi na maximum, měla jsem i svého pacienta, psala příjmovou zprávu, chodila i na jiná oddělení s pacienty, prováděla praktické věci, jako punkce břicha, odstranění CŽK, kardioverze. Určitě doporučuji, úžasný primář i celé oddělení.“

Kolín - ,,Praxi zde vřele doporučuji. Jedná se o větší interní oddělení, takže je zde možnost chodit i po různých specializovaných ambulancích (gastro, kardio ...). A mladší lékaři se rádi ujmou mediků a snaží se je něco naučit. Ano, dostala jsem přidělenou lékařku, která se mi věnovala a snažila se mi něco z vědomostí předat. Byla velmi ochotná a milá. Výkony: cévkování muže, arteriální astrup, elektrokardioverze, punkce ascitu.“

POZOR opět došel i jeden negativní: ,,Oblastní nemocnice Kolín - stráveno prům. 7 hodin/ den. Většinou se mi nikdo nevěnoval, musela jsem se věcně vnucovat. Nedoporučila bych."

Oblastní nemocnice Mladá Boleslav - ,,Na oddělení se člověk musel spíš vnucovat, i když na velkých vizitách mě lékaři upozorňovali na zajímavé nálezy a primář často říkal, ke komu bych se měla po vizitě vrátit a dovyšetřit si ho, pokud se jednalo o zajímavý nález. V ambulancích byli milí, i když tam člověk většinou jen seděl a koukal. Rozhodně doporučuji centrální příjem, kde to bylo nejpestřejší, a když medik vyvine snahu, nechají ho vyšetřovat a psát zprávy. Cévkování, vyšetření per rectum, na žádost mi ukázali práci s defibrilátorem, píchala jsem subkutánní injekce, udělala jsem si plánované příjmy a pak samozřejmě fyzikální vyšetření, včetně neurologického. Více mě nenapadá, ale seznam je krátký především kvůli mé vlastní zdrženlivosti. K medikům se stavěli velmi pozitivně a po dohodě s personálem bylo možné dostat se ke všemu, co člověka zajímalo. Také mi bylo umožněno podívat se na jiná oddělení - lékaři ochotně zavolali a oznámili, že posílají medika. Rozhodně doporučuji. Primář byl velmi vstřícný a staví se velmi pozitivně ke vzdělávání mediků.“

Druhý názor: ,,Lékaři byli ochotní, pokud ovšem medik vyvine snahu - od jiného studenta vím, že toho si tam dva týdny ani nevšimli, když neprojevil zájem o obor a něco si vyzkoušet. Plusem bylo rozhodně i to, že šatnu jsem měla v lékařském pokoji s vybavenou kuchyňkou, ledničkou a počítačem, kde jsem mohla prohlížet zprávy pacientů, protože mi primář zajistil vstup do databáze Medea. Když si zajdete na personální oddělení, poskytnou vám vlastní kartu na otevírání dveří, takže odpadá i poněkud otravné zvonění. Obecně je po dohodě s lékařem nebo sestrou šance si vyzkoušet mnoho výkonů. Doporučuji.“

Druhý názor: ,,Pokud tu praxi nechcete moc hrotit a spíš chcete mít klid, tak je to ideální. Když chcete mít pokoj, nechají vás být a můžete si u počítače "prohlížet" chorobopisy pacientů. Výkony:  bohužel toho moc nebylo, psal jsem jenom jednu příjmovou zprávu na centrálním příjmu, vyhodnocoval jsem EKG, ale jinak nic moc – stráveno 4 hod. denně. Ráno po hlášení mě buď primář někam poslal nebo později jsem si sám říkal, kam bych chtěl jít. Když jsem se domluvil s hematology, šel jsem se koukat na trepanobiopsie, jindy jsem zase šel do endokrinologické ambulance. Velice ochotní byli bratři Košťálové.

FN Ostrava - ,,Sama jsem si říkala o výkony, které chci vidět a provádět. Vycházeli mi maximálně vstříc. Odběry, sono, péče o rány, fyzikální vyšetření, ekg,... Ano, pokud chcete ulejvárnu lze se ulít. Pokud chcete praxi a rady mladých kolegů, tak si aktivně říkat a vyhoví vám.“

Vojenská nemocnice Brno: Přidělena pplk. MUDr. Tomanová. Provedeny odběry krve. Stráveno 4 hod/ den. Obecně doporučuje.

Dále doporučeno několik zahraničních nemocnic:

Např. přes Volunteering solutions domluvena praxe v Royal Thai Navy Hospital Bangkok, kardiologie.

Další studentka se podívala do Afriky: ,,Nejlepší je jet do rozvojové země (do nemocnice, kterou založila česká charita). Já byla v Ugandě. Všchno jsem si domluvila sama přes charitu. Byla to nejlepší praxe z medicíny obecně. Student/doktor tam dělá vše, od interny po gynekologii, doktoři, co zde pracují, jsou nesmírně inteligentní a snaží se vše předat dál, takže mě nechali dělat úplně vše: píchat pleurální výpotek, vést porody, dělat kyretáže, zašívat laceraci cervixu, kanylovat předčasně narozené, léčit vlastní pacienty ( např. herpes, otrava organofosfáty, srdeční selhání). A bylo mi to uznáno jako praxe z gynekologie i interny.“

Další názor je z kardiologie Klinikum Chemnitz, Německo - ,,Poslala jsem request na kardio a odpověděli mi, že mají letní program pro studenty lf1 a lf2. Pan doktor Stankovič mi byl přidělen. Každý týden byl seminář na dané téma pro studenty na klinice, kamkoliv jsem šla (echo, katlab) byla mi věnována maximální pozornost a vše mi bylo vysvětlováno. Dělala jsem sama příjmy, učila se píchat žíly, komplet fyzikální vyšetření, zápisy. 100% doporučuji. Chápu, není to oddělení v Česku, ale po mé chirurgické praxi na Bulovce jsem to vzdala. Koukat 6 hodin denně, jak někdo něco dělá, studentů si nevšímá, to mi nepřijde jako výuka.

Tak to by bylo shrnutí všech kladných hodnocení nemocnic. V dalším díle (snad za pár dní) shrnu neutrální a negativní hodnocení nemocnic, kde medici byli na praxích z interny. A nakonec doplním zážitky z praxí z gynekologie, abyste si mohli udělat představu, jak to vypadá ve vašem městě.

Opět připomínám - anketu sdílejte, názory budu průběžně doplňovat, pokud mi ji ještě někdo vyplní.

Tak užívejte prázdniny!

Read More

Duševní hygiena (nejen) pro zdravotníky, první pomoc

Duševní hygiena (nejen) pro zdravotníky, první pomoc

   9:31       Stacy

---

Jak na duševní "sprchu", když už člověk nemůže? Dozvíte se po krátkém příběhu...

Marika se upřeně dívala na stránku č. 495 před sebou. Najednou si uvědomila, že se mračí. Rychle narovnala čelo. Přeci je mi teprve 20, nechci si založit první vrásku mezi obočím, pomyslela si. Také si všimla, že jí začínají bolet svaly na ruce. Už dvě hodiny totiž drží asi pětikilovou knihu jednoho obávaného klinického oboru. Položila si knihu na kolena a zaklonila hlavu dozadu na opěradlo vysoké kancelářské židle. Hlavou jí proběhla vzpomínka na jednu nedávnou stáž na oddělení. Půl hodiny čekali na doktora, který se jim měl věnovat. Nakonec dorazil jiný doktor, protože ten původní operuje. Pak šli přes milion chodeb až nakonec dorazili k pokoji č. 3. doktor jim řekl, aby se rozdělili na skupinky po 3 (bylo jich devět). Marika byla ve trojici se dvěma kamarádkami, obě poctivé a vždy připravené na všechny zkoušky. ,,Tak na co čekáte, běžte si vyšetřit pana Nováka. Chci anamnézu, fyzikální vyšetření...no však už to znáte."
Trojice dívek nesměle vkročila na oddělení...,,Ehm, dobrý den pane...Nováku?...my....my jdeme za vámi. Na to, no, na to vyšetření, ehm." vykoktala jedna z dívek a omylem drkla do pacientova lůžka a ten se rozkašlal. ,,Jé, pardon, to já nechtěla."
,,No jo, doktor mi o vás říkal, tak prosím, co potřebujete vědět?"
,,Ehm,...no my vlastně...se chceme ehm zeptat na to...na vaše zdraví, ehm. Máte nějaké ty...choroby?"
,,No slečno, jsem zdravej jak řípa. Před pár měsíci jsem teda měl angínu, ale teď už je to v pohodě. jo a když jsem byl malej tak mi brali slepák."
,,Aha, dobře, děkujeme." Vykoktala třetí medička a vše si rychle psala do notýsku. ,,Můžeme se ještě zeptat, kouříte, alkohol pijete?"
,,No jo, bez cigára já nedám ani ránu. Ale nepiju, to zas né."
Najednou Mariku něco napadlo...,,Pane Novák a s čím vy tady vlastně ležíte?"
,,No já vám vlastně ani nevím. Mám v srdci nějakej ten budík a poslední dobou se mi hůř dýchá, ale nic co bych nepřežil." Rozesmál se chrchlavě pacient.
,,A nemáte taky trochu kašel?"
,,No to mám, to snad slyšíte ne? Od té doby co mám tu cukrovku tak mě každá blbá nemoc úplně složí, dokonce i ten pitomej kašel už mám snad měsíc."
Marika prudce otevřela oči a zjistila, že na učebnici skoro usnula. Měla najednou takový svíravý pocit v žaludku. Za půl hodiny by měla vyrazit na sraz s kamarády ale vůbec nikam se jí nechtělo. Zalezla si do postele a přehodila přes sebe deku. Vůbec nic z té medicíny neumím, už jsou to čtyři roky a nic. Nejsem ani schopná s pacientem normálně komunikovat. Vždyť než jsme se dostali k tomu, co mu doopravdy je, tak už nám skoro uběhla lhůta na vyšetření. Nikdy ze mě nebude dobrá doktorka. Kdyby mě aspoň nevyhodili z té minulé zkoušky, to bych měla alespoň nějaké sebevědomí, ale takhle?
Je to všechno na nic. Nemá to smysl. Vykašlu se na to a budu tady ležet dokud neusnu. Dneska už na žádný sraz nejdu. Stejně si o mě kamarádi určitě myslí, že jsem divná, když jsem nedala tu malou zkoušku. Ani už nevím, proč jsem se na tu medicínu hlásila...Asi ego nebo co...
Marika zavřela oči ale zjistila, že nemůže usnout, hlavou jí pobíhali nemocní a lékaři sem a tam. Zcela náhodně se vynořovaly dlouhé názvy důležitých chorob či stavů. Tenzní pneumothorax - co to vlastně je? Primární hypertenze...jak se liší od sekundární? Srdeční selhání...jaké má fáze? Sufenta... co že to bylo?
Marika chtěla alespoň na krátkých pět minut vypnout mozek a nemyslet na nic, ale to prostě nešlo. Bylo zkouškové.

...

Trochu jsem se rozepsala v malé povídce o medičce, snad se v některé části někdo z vás našel. Ať už jste medik, lékař, sestra či jiný zdravotník. Pocity beznaděje občas napadnou každého. Důležité je se s nimi umět poprat, případně jim dokonce předcházet. Každý už máme nějaké ty své osvědčené způsoby. Někdo si vyběhne do lesa, někdo jde s pejskem do parku, někdo se jde vybrečet ke kamarádovi či příteli/přítelkyni. Ale pokud zrovna není možnost vyběhnout ven nebo volat chudákovi kamarádovi ve čtyři ráno, chtěla bych tady dát několik odkazů na takovou duševní "první pomoc".

Případ 1: Není čas ani místo, jste například na chodbě před zkouškou nebo v přeplněné tramvaji. Zkuste zavřít oči a zhluboka a pomalu(!) dýchat. Pozor na to rychlé a hluboké dýchání, já si tím jednou přivodila tetanické křeče :D
Nádech - počítejte do čtyř, zadržte dech opět na čtyři, a výdech - opět čtyři sekundy. Snažte se nejdřív nadechnout do břicha a až pak do hrudníku. Děláte jakoby takovou vlnmu, že nejdřív vzduch "zaplní" břicho a pak jde výš. Je to takzvané brániční dýchání, zejména ženy často dýchají mělčeji a pouze hrudníkem. Brániční dýchání dost uklidňuje už samo o sobě. Pokud sedíte zkuste si k tomu dát nenápadně ruku na břicho a vnímat ruku, jak se zvedá a klesá. Nadechněte a vydechněte asi 10x. Pokud vám nevyhovuje 4-4-4, udělejte si vlastní poměr, ale vždy je lepší mít výdech mírně delší než nádech. Také nedýchejte zhluboka příliš dlouho, maximálně destkrát a pak se vraťte ke svému normálnímu dýchání. po chvíli můžete zopakovat.

Případ 2: Nejde usnout. Počítáte už stou ovečku, ale stále vám nejde usnout? Prášky na to nemáte a ani nechcete, ale už byste pomalu udělali cokoli jen za hodinku slastného nerušeného spánku?
Určitě můžu doporučit krátkou klidnou jógu, ale k tomu se dostanu později. Pokud nepomohlo ani protažení, udělejte si pohodlí. Pokud jste si dlouho neměnili povlečení, vyměňte jej za čisté, voňavé. Vysprchujte se. Zatáhněte záclony či jinak dosáhněte co největší tmy a ticha. Případně si dejte do uší sluchátka bez hudby a soustřeďte se na svůj dech. Uložte se co nejvíce pohodlně, nejlépe na záda s dlaněmi vzhůru. Podepřete si hlavu, tak abyste cítili takovou "slast" z toho, jak pohodlně se vám leží. Pak se soustřeďte na dech a zkuste si pomalu uvědomit nohy, břicho, hrudník, ruce a nakonec hlavu. Je to tzv. body scan. velmi účinná metoda nejen v boji proti stresu a nespavosti. Nechte se volně zanést do spánku.
Pokud vám toto nepůjde samo od sebe doporučuji videa na youtube s "guided meditations" - všechny odkazy budu dávat v angličtině, určitě se dají vyhledat i nějaké v ČJ, ale v AJ mi přijdou kvalitnější a příjemnější nahrávky.
Moje nejoblíbenější na SPANÍ je Jody Whiteley. Má různá videa i nahrávky pro ty, co mají problémy s usínáním. je opravdová expertka. Po kliknutí na její jméno se vám zobrazí mé nejčastěji pouštěné video, protože je nejkratší (45min), což mi k usnutí stačí, ale můžete najít i delší.
Nebojte se názvu "hypnosis" - i ta nejcitlivější osoba se z této hypnozy může vzbudit, stačí pouze se prudce a hluboce nadechnout a vzbudíte se. Opravdu se to dá vůlí ovládat, to zaručuji.

Případ 3: Ještě není čas na spaní, ale potřebujete si dát pauzu a sklidnit se. nemáte energii na nějaký sport, chcete jen ležet a odpočívat, ale myslí se vám honí milion myšlenek. Tak tady opět přídávám odkaz na videa - je to celý účet šikovných lidí - jsou to zejména vedené meditace, většinou kratší kolem 20 min, díky kterým se příjemně uvolníte. Mluvím o The Mindful Movement.

Případ 4: Cítíte, že po celodenním sezení byste se měli protáhnout, ale bolí vás záda a na běhání opravdu nemáte náladu? Zkuste jógu! I když jste jí třeba nikdy nezkoušeli, tato slečna vám vše pomalu vysvětlí. není to vůbec náročné a zvládné to každý. Pozice totiž není třeba dovádět k dokonalosti, stačí se předklonit např. jen do půlky toho, co vidíte u lektorky. Či otočit hlavu jen o pár stupňů místo celého půlkruhu.
Má nejoblíběnější je Yoga with Adriene - konkrétně toto video je dobré jak před spaním, tak před zkouškou (ráno) či během učení. Samozřejmě i pro pracující je vhodné, prostě vás úplně "vypne". Rozhodně nepřskakujte tu část s dýcháním, nezdá se to, ale opravdu to uklidňuje. Zde je dané video. Ale můžete vyzkoušet i jiné - kratší (6 minut) nebo delší (60 minut), podle chuti :) Každému vyhovuje i jiný instruktor, to je jasné, já jen dávám tip.

Takže tímto bych ukončila tento článek, snad byl podnětný. Nebojte se psát komentáře, budu ráda.

Přeji hezké léto :)

Read More

Prázdninová praxe z interny a gynekologie

Prázdninová praxe z interny a gynekologie

   4:12       Stacy

---

Zdravím po delší odmlce :)

Ráda bych sdílela jeden dotazník, ze kterého bych pak výsledky sdílela tady na blogu.
Je pro všechny mediky či lékaře, kteří již mají za sebou praxi z interny či gynekologie, která je na 1. LF po 5. ročníku. Samozřejmě budu ráda i za odpovědi z jiných fakult.

Předem děkuji za vyplnění!

ODKAZ NA DOTAZNÍK ZDE

Read More

Island - únor 2017

Island - únor 2017

   13:52       Stacy

---

Noc předtím, než někam vyrážím, se vždy dostaví zvláštní pocit. Letenky mám, nakoupeno a sbaleno, vše naplánováno. Ale stejně člověk nikdy neví, co se v průběhu cestování přihodí. Je to pocit úplné svobody, není v tom už ani strach ani nervozita, jen naprosté smíření s osudem a očekávání, co vše zažijeme.

Ta noc před odletem na Island nebyla jiná, ráno jsem se vzbudila s prázdnou hlavou, jen jsem vzala věci a bežela na autobus. Ty cesty po Praze, kdy vím, že odjíždím na dlouhou dobu si vždy užívám, uvědomuji si jak mám svůj domov ráda. Ale zároveň se neskutečně těším na objevování nových míst.

Po dlouhé cestě v MHD jsem konečně dorazila na letiště a sešla se s kamarádkou, která byla natolik šílená (a skvělá), že se na poslední chvíli rozhodla se mnou vyrazit. Původně jsem měla jet totiž s jinou kamarádkou, která těsně před dnem odletu onemocněla.

Bum a už sedíme v letadle, čeká nás pět hodin letu. V té chvíli jsem si začala pomalu uvědomovat, co se děje. Letíme na Island. Země ohně a ledu. Co od toho čekat? Na fotkách vypadá krásně, když člověk sedí doma pod dekou s čajem. Jaké to bude doopravdy? Letíme do Rejkavíku...nebo teda do Keflavíku...což je od Rejkavíku kousek, alespoň na mapě to tak vypadalo. Určitě tam budou jezdit nějaké spoje (nedalo se úplně přesně zjistit jaké a odkud). Nervozita mírně stoupá, ale na to už není čas. Z okénka letadla vidím po dlouhé době pevninu. Je podezřele nezasněžená. Z mikrofonu se ozývá, že se zastavíme v Norsku, kvůli "doplnění paliva". Dodnes nevíme, cože se opravdu stalo a proč nemělo letadlo palivo na pětihodinovou cestu. Každopádně po skoro hodině jsme se opět rozjeli a přeletěli Norské moře.

Z okénka tentokrát vidím opět pevninu, ale už to nebyly fjordy. Je to velká bílá plocha, nekonečná. Tak jsme si řekly, že to bude asi okraj, že do Keflavíku se ještě chvíli poletí. Tady přeci nejsou žádné domy nebo silnice. Ale asi po pěti minutách už se přistávalo. Kolem skoro žádná civilizace. Jedna hlavní silnice se táhne podél pobřeží někam do dáli. Připoutány na sedadla jsme pozorovaly narůžovělé slunce, jak jemně zapadá za plochý horizont zasněžených islandských plání.

Jsme tu...

Na letišti jsme jen s příručními zavazadly (víc není na týden potřeba) vyběhly rychle do haly a jaly se zjišťovat, jak se dostaneme do místa našeho ubytování (měly jsme smluvený pokoj v domě jednoho pána přes airbnb). K pánovi jsme měly dorazit kolem deváté večer. Přiletěly jsme asi v půl osmé. Myslely jsme, že to úplně v pohodě stihneme. Prostě chytneme autobus a je to. Jenže než jsme zjistily, odkud autobusy odjíždějí a který přesně je ten náš, tak nám ten jediný ujel, a my na další musely čekat hodinu. A to nebylo ani jisté, jestli opravdu přijede. Tak jsme čekaly a čekaly. 

Po hodině jsme vylezly ven z letištní haly a daly se do obcházení velkého, skoro prázdného, parkoviště, kde byl sice občas nějaký autobus do Rejkavíku (až do centra), ale my jsme bydlení měli spíše kousek od Keflavíku (ano, bylo to přímo po cestě, ale autobusáci nám nechtěli takhle v polovině zastavovat). Hned ze začátku jsme stopovat nechtěly, tak jsme opravdu spoléhaly na autobus. Nakonec jsme zahlédly dvě světla v dálce, snad je to on! Běžely jsme za řidičem, ale ten řekl, že jede jinam. Mírně nás zachvátila panika, ale po několika minutách přijel opravdu náš autobus, který nás měl dovézt na onu zastávku jejíž jméno si nepamatuji, ale rozhodně jsem ho neuměla vyslovit.

Nasedly jsme do velkého autobusu (asi jako naše StudentAgency žluté busy) pouze dvě. A pouze dvě jsme celou trasu v něm také ujely. Zaplatili jsme však částku, kterou by v ČR platilo možná tak těch 50 cestujících dohromady (o islandských cenách se ještě zmíním).

Když jsme dorazily na zastávku, řidič nás jen s lehkým (teď mi dochází, že asi sarkastickým) úsměvem vysadil a zhruba poradil cestu (vysadil nás totiž na mírně jiné zastávce než jsme potřebovaly...). Každopádně Google Maps fungují i na Islandu, což nás zachránilo, tak jsme šly podle map, které ale byly offline a moc interaktivní to nebylo. Takže jsme se dost ztrácely, hlavně kvůli tomu, že byla neskutečná zima a úplná tma (devět večer v únoru).
Pár lamp nám ale svítilo na cestu a v jejich světle se odrážel nádherný třpytivý sníh, který právě padal na vše kolem. A v něm naše čerstvé stopy. Nad hlavami se nám blýskalo nespočet hvězd. Spousta souvězdí, která neznám, ale moc ráda je pozoruji. Uvidíme na této obloze i polární záři? To nevím, teď se ale musíme dívat hlavně pod nohy. Na zemi není jen sníh, ale bohužel i hodně ledu. Po přechodu hlavní silnice, kde samozřejmě nic nejelo, jsme dorazily do jakési vesnice, kde jsme uviděly domky a po chvílích tápání a záchvatů bezmoci, našly náš domek! <3
Poznaly jsme ho podle nápisu na dveřích, že si máme normálně otevřít (kdo by zamykal) a jít do pokoje číslo 3. Tak jsme šly dovnitř, odložily si zmoklé boty a bundy. Našly menší pokojík číslo 3 a hned se svalily do postelí.

Uf, byl to těžký den, ale to jsme ještě nevěděly, co nás bude čekat dál. :)

Pokračování se pokusím postupně dopisovat

Přílet do Keflavíku

Logo made by DesignEvo free logo creator

Read More

Sbohem, genetiko!

Sbohem, genetiko!

   4:10       Stacy

---

Sedím před monitorem a začínám všechno vidět dvojmo, můj nervus opticus už to prostě nezvládá, chudáci mitochondrie, nemám náhodou Leberovu neuropatii? Kolečka v hlavě se mi zběsile točí ve snaze vzpomenout si na další mitochondriální onemocnění. Mrknu na pravý dolní roh obrazovky - 01:32. To už je moc, musím jít hned spát. Zítra je velký den, čeká mě zkouška z Biologie a genetiky.

---

Jednou z výhod druháku (na 1. lf ?) je opět jen jedna zkouška v zimním semestru. Takže si všichni opět můžeme užívat ty skvělé poznámky kamarádů z jiných fakult typu ,,Jé, ty máš jen jednu zkoušku? Vy se tam na tý medicíně stejně hrozně flákáte! To my na právech...!!"

,,My na fildě máme takovejch zkoušek! To by ses z toho zbláznila, fakt!"
A tak podobně, znáte to. :D
Každopádně jsem se i tento rok, z trochu tradičních důvodů rozhodla pro předtermín, tentokrát z Biologie a genetiky.

Možná bude kolegy zajímat, jak taková zkouška probíhá, tak se pokusím ji stručně popsat.

Po příchodu do Purkyňáku jsme byli rozesazeni do praktikové mítnosti společně se studenty z anglické paralelky. Rozdali nám zkouškový test (velmi podobný těm vyneseným, jen trochu pozměněné příklady) a nechali nám na jeho napsání přesně 60 minut.
Z české skupiny jsme ho napsali všichni (potřebujete min. 10 bodů z 15). Pak přišli dva zkoušející a vzali si první dva "na porážku". Na vyvolání svého jména jsem čekala přes tři hodiny, ale nakonec jsem se dočkala a šla k paní přednostce ústavu. Nemůžu o ní říct nic špatného, i přes všechno, co jsem se o ní doslechla. Měla jsem asi 20 minut na přípravu a pak mě zkoušela ze všech tří otázek, nakonec ještě přidala doplňující otázku na epigenetiku. Neptala se na detaily (třeba u translace ani nechtěla ty typy S podjednotek ribosomů), byla milá (nekecám!) a nerýpala v něčem, co jsem nevěděla. Měla jsem docela štěstí na otázky, takže jsem toho měla hodně předpřipraveno na papíře a snažila jsem se co nejvíc mluvit, prostě zabít ten čas. Bylo totiž už kolem páté a bylo vidět, že je trochu unavená (šla jsem poslední). Moje taktika nejspíš zabrala, protože jsem odešla s vyplněným indexem a skvělým pocitem, že už to mám za sebou.

Učila jsem se ze skript (3 díly) plus z vypracovaných otázek, myslím, že to bohatě stačí, pokud si ještě občas dopřečtete něco z wikiskript nebo jiných zdrojů, když něco vyloženě nechápete. Na přednášce jsem nebyla ani na jedné...no dobře, možná na té první v prváku. :D Takže nemůžu říct, jestli doporučuju tam chodit nebo ne, ale každopádně to není nezbytnost.

Read More

Chytáky na fyziologii - Stacy je zpět!

Chytáky na fyziologii - Stacy je zpět!

   2:59       Stacy

---

Stacy je zpět! Zná mě tady vůbec někdo? Po několikaměsíční neaktivitě koukám na návštěvnost a vůbec nechápu, kde se tu ti lidi berou! Tak víte co? Já vám napíšu aspoň trochu užitečnej článek (jak pro koho)!

Na úvod si musím dovolit menší reklamu na jednu skvělou jazykovku, na které teď spolupracuji, a o které se bohužel zatím moc neví - Impara, najdete i na facebooku! Pokud víte o někom, komu by se hodili medické kurzy (nebo i klasické), tak mi dejte prosím vědět! :)

A teď zpět k článku - prázdniny byly růžové, ale jsme zpět v černé realitě lékařské fakulty a všichni se zase pomalu začínáme učit, jak se učit (já už to totiž zapomněla).
Hned od října mě chytl jediný předmět a to fyziologie. Konečně nám anatomie začne dávat opravdový smysl! Jak to tam všechno funguje? Všechny moje otázky budou konečně zodpovězeny! Nebo...to jsem si alespoň říkala na začátku.
Ovšem osud tomu tak chtěl, že na naší fakultě, se píšou celkem přísné testy na každé hodině, a problém je, že látku těchto testů se dozvídáme až POTÉ co jsme daný test napsali. Takže je to stylem "nastuduj si sám". S čímž bych neměla nejmenší potíž, kdyby látka v testech obsažená byla přítomna v učebnici (naše doporučená literatura je Kittnar, Trojan a pak nějaké atlasy). Vlastním obě tyto knihy plus jeden atlas a ani po svědomitém učení jsem nedošla k uspokojivému výsledku z testu (lépe řečeno byl opravdu hrozný)!

Takže jsem se rozhodla napsat článek, ve kterém budou shrnuta všechna témata, která po nás chtějí v testech, protože momentálně je pro mě blížící se zápočtový test absolutním strašákem! Omluvte stručný a možná nepřehledný styl, který se bude podobat pitevním opakovacím článkům, které se na tomto blogu kdysi objevily.

1, Sekundárně aktivní transport

Pokud se zaměříme na jednu Na/K pumpu v buňce, která právě propustila ven (za využití ATP) jeden kation Na a dovnitř jeden kation K, pak může dojít k tomu, že někde jinde v buňce se dovnitř transportuje (tentokrát již PASIVNĚ) další sodíkový kation (díky nastalé nerovnováze počtu sodíků uvnitř). Tomu říkáme sekundárně aktivní transport.

Věděli jste, že ...více než 50% energie buňky se využívá na provoz Na/K pumpy?

2, Klidový membránový potenciál

KMP mají všechny buňky (jsou úplně polarizované) až na pacemakerové buňky (neúplně polarizované).

Například na erytrocytu nemůže existovat AP, protože....zde nejsou přítomny napěťově řízené kanály!

3, Akční potenciál

Kanály (Na) se otevřou až po dosažení určitého práhu, nejčastěji se udává -55mV. Kolem -20mV se otevřou už i kanály pro K a tím se prediktuje budoucí repolarizace. AP tedy od prahové hodnoty začíná depolarizací, pak transpolarizací a dolů se křivka svažuje díky repolarizaci (otevření K kanálů) a nakonec se křivka dostane až pod hodnotu KMP. Zpět na hodnotu klidovou se dostane díky aktivitě Na/K pumpy, která za využití energie vyrovná koncentraci iontů tak, aby změna napětí na membráně byla opět -70 mV.
AP se nedá vyvolat jen částečně - proto všechno nebo nic!

Skvělý obrázek na ukázku vzniku AP  v inciačním segmentu - EPSP se složí tzv. SUMACÍ.

4, Rozdíl mezi neuronem a kardiomyocytem (vzhledem k AP)

Nakreslíte si křivky a vysvětlíte, že kardiomyocyt má mnohem delší trvání oproti neuronu, má zde totiž fázi "plató", která nastává díky přítomnosti speciálních kanálů, ty zajišťují to, aby se srdce stáhlo jako celek (a ne postupně jako mexická vlna :).

5, Co je synapse?

Komunikace mezi neuronem a jinou buňkou.

6, Křivky excitačního postsynaptického potenciálu (a inhibičního)

Když dáte křivky dál od sebe vzniknou vám slupky od cibule. Tak se to dá taky kreslit, prý. :)

7, Vliv kalémie na polarizaci membrány, KMP

Při hyperkalémii jdou draselné ionty více dovnitř, takže se uvnitř buňky náboj změní na více KLADNÝ, tj. dochází k depolarizaci (z minusu na plus).

Při hypokalémii jdou draselné ionty více ven, takže je uvnitř buňky náboj najednou ještě více záporný. Tj. z minusu na ještě větší minus = hyperpolarizace.

Doporučuju si to nakreslit, nebo si jen zapamatovat, že ty dvě "hyper" jsou opačně.

8, Některé významné hodnoty, které jsou v každé učebnici jinak

Sedimentace, FW u mužů 2-5, u žen 4-8 mm/hod. Ale normálně se to počítá prostě do 20 jste zdraví. :D
Sedimentace je vyšetření senzitivní, ale nespecifické!
Nahrazuje se CRP (protein akutní fáze -> reakce na bakteriální nebo jinou infekci v organismu) - normální hodnota je 0-10 (od 40 výš je zvýšený).

Koncentrace extracelulárních iontů: (mmol/l)
Ca - 2-4
Cl - 109
HCO3 - 24
K - 3,8 - 5,1
Na - 130 - 146

9, Co je to anémie? A jak se ji tělo snaží kompenzovat?

Nedostatečná koncentrace hemoglobinu v krvi (pozor, není to nedostatek červených krvinek).
Tělo zvýší srdeční frekvenci, zvýší se produkce EPO - více retikulocytů. Také se sníží parciální tlak kyslíku v krvi.

10, Co je to Virchowova trias?

Virchowova triáda zahrnuje tři faktory, které jsou příčinou vzniku žilní trombózy.

K těmto faktorům patří:

hyperkoagulační stav (trombofilní stav krve);
stáza krve (turbulence, proud krve);
porušení endotelu žíly (kontinuity povrchu).

(převzato z wikiskript)

11, Kde vzniká nejčastěji trombus?

V pánevních, aortoiliackých žílách. (Může se pak dostat do plic, ale pozor, ne do mozku.)
Z povrchových žil se trombus jen těžko dostane do těch hlubokých, zaklíní se na přechodu.

12, Co je to cyanóza? Jakou barvu mají jednotlivé typy hemoglobinu?

Zvýšená koncentrace deoxyhemoglobinu (modrý).

Methemoglobin - hnědočervená barva.
Kyanohemoglobin - narůžovělý.
Karbaminohemoglobin - fialový.

13, Proč je saturační křivka u fetu posunutá doleva?

Protože musí krev přijímat od matky, přes placentu - je to těžší pro příjem kyslíku než z plic, proto musí být afinita pro kyslík větší, jinak by nedostal dostatek kyslíku.

14, Co se stane když podáme pacientovi AB+ krev A-?

Nic, AB+ je univerzální příjemce. (AB- by naopak mohla dostat jen minusové, protože plusové obsahují protilátky anti-D).

15, Jaká je hodnota A-V diference?

200-150= 50 (Protože v arteriální krvi je 200 ml/l kyslíku a v žilní 150 ml/l.)

16, Jaký je tlak O2 a CO2 v krvi?

O2: 100 Torr A, 40 Torr Ž
CO2: 40 Torr A, 46 Torr Ž

17, Co je to biologický pokus?

Píchneme pacientovi transfuzi jen 20 ml a čekáme 15 minut, co se s ním stane. Pokud nic, tak pokračujeme. (Většinou se provádí dvakrát).

18, Co je to erytroblastóza?

Pokud má matka Rh- a dítě Rh+ po otci, u prvního těhotenství si matka vytvoří protilátky a druhé těhotenství již může u dítěte způsobit erytroblastózu (protilátky matky útočí na erytrocyty fétu-> rozklad krvinek na bilirubin, ten se může dostat do mozku ->zavážná poškození, retardace a další).

BONUS: Proč děti vždycky vyhrají pexeso?

Jejich EPSP jsou tzv. "late PSP", takže potenciál má mnohem delší trvání, tedy my už obrázek na kartičkách dávno zapomeneme, ale dětem to v paměti vydrží déle.

Read More

Křehkost bytí

Křehkost bytí

   8:34       Stacy

---

Další článek přináším v chmurném období zkoušek. Nebo vlastně je venku docela pěkně, ale ve víru událostí posledních dní mi ani to nezvedá náladu. I když už mám valnou většinu zkoušek za sebou, plánovala jsem se na poslední z nich učit dva a půl týdne a pak tam jít na 100% připravená (nebo aspoň na těch 70% :D), ale po včerejší předposlední zkoušce jsem si uvědomila, že lidské možnosti jsou omezené a že jedna z nejdůležitějších věcí pro udržení duševní pohody je vnímat sama sebe. V posledních dnech jsem totiž dělala vše, jen ne to.

www.theodysseyonline.com

Pokaždé si říkám, jo udělám tuhle zkoušku a pak si dám oddech. Jenže já příjdu večer domů a zase beru do rukou nějakou jinou učebnici a říkám si: ,,Hele když začneš teď, tak to budeš mít rychleji z krku a na další zkoušce nebudeš vyvádět." No a pak mám i tu druhou a zas beru do těch pracek další učebnici a jedu dál. Mezitím si jdu zaběhat.

Běhání je zdravé.

Ano, pro mě bylo. Ale jakmile jsem z toho všeho stresu a učení přestala vnímat, co mi tělo říká, už to byla jen rutina. Běhání se změnilo v útěk. Útěk před všemi povinnostmi a strachem, že to nedokážu. Ale to si neuvědomuji, jen běhám "pro zdraví".
Pak si jdu zaplavat, třeba i na tři hodiny v kuse - je to přeci zdravé. Jasně, že příjdu domů vyřízená, ale musím se přeci učit, zbývá pár dní do zkoušky. A takhle pořád dokola.

Samozřejmě, že tímhle nechci nijak shazovat sport, je to účinný lék proti stresu, pokud to však alespoň nějak vnímáte a kontrolujete, a ne že zběsile zdrháte s dubstepem v uších. Občas mi to přišlo jakože utíkám a čekám až proběhnu nějakou neviditelnou "hvězdnou bránou", která mě přenese do dimenze, kde budu mít konečně aspoň pár dní klid .

No a pak příjde očekáváných pár zápisů do indexu a já si říkám: ,,Jo, tak tohle jsi zvládla dobře, holka!" Jenže další den se vzbudím a vím, že mě ještě čeká ta poslední a že čím dřív začnu, tím dřív to budu mít z krku.

Takže tisknu otázky a beru knihu do ruky, jak je mým zvykem.

Odměna za předchozí snahu? No přeci zápis v indexu a možná nějaký dortík, to přeci stačí, k čemu nějaký odpočinek?

Ale pak přišel moment, kdy jsem na tom z hodiny na hodinu začala být zdravotně opravdu špatně.

Nechci to tady přímo popisovat, ale vlastně jsem se úplně složila a nechci to všechno svalovat na mě, že jsem špatně zvládla ten nápor a měla jsem si to líp rozložit a dát si nějaké odměny, volna, klid, meditaci. Může to být také nějaká nemoc samozřejmě. Ale jelikož ještě nemám výsledky, tak si dovolím být na sebe naštvaná.

Uvědomila jsem si křehkost života a celého mechanismu našeho těla. Přesně to, co nám říkali na první přednášce z anatomie:

,,Čím je stroj složitější, tím snadněji se porouchá. A člověk je sakra složitý stroj."

Fritz Kahn - úžasný umělec

Zdraví je na prvním místě a to není jen hláška z reklamy na soukromou ordinaci, ale je to opravdu důležitý bod na žebříčku hodnot, který by si měl každý člověk nejen srovnat, ale zároveň neustále kontrolovat, jestli ten žebříček opravdu udržuje podle svých představ.

Má představa vypadala asi takhle:

1, zdraví
2, kamarádi a rodina
3, škola
4, práce, projekt

Ale realita?

1, škola
2, škola škola škola
3, spánek :D
4, kamarádi a rodina
5, práce, projekt
6, zdraví...eh počkat no jo zdraví...no tak já si půjdu zaběhat

Vlastně jsem ráda za ten varovný signál od těla, že něco není v pořádku a člověka to donutí víc přemýšlet nad sebou a nad tím, co dělá a proč to dělá.

Uvědomila jsem si, že tu školu prostě chci dělat a dodělat, i když to je těžké na psychiku, na nervy a viditelně ten stres nezvládám.

Na druhou stranu dle výsledků zkoušek to zvládám s přehledem. Tak jsem dospěla k tomu, že je na místě změna ve vnímání toho, co znamená "zdraví".

To jest ne že "spím 8 hodin a jím pravidelně - zdravá" x "spím 4 hodiny a moc nejím - nezdravá".

Ale spím 8 hodin, jím pravidelně a zdravě, ale celý den mám sevřený žaludek stresem a nedělám nic jiného než učení a bojím se podívat i na seriál? To jsem pokládala za zdravé a to byla chyba.

Zároveň tenhle článek nepíšu jen pro sebe, abych svoje chyby měla černé na bílém, ale taky pro vás, ostatní, ať už máte stresy z práce, zkouškového nebo anatomie nebo čehokoli dalšího.

No dobře, to by stačilo a na odlehčení vám jen napíšu, že miluju chia semínka a všem je doporučuju! Je to super na energii a cítíte se pak zdraví a krásní (i když to asi jenom já, protože mi to tak strašně chutná :D ). Nejlepší je udělat si banánový kotejl s kiwi a chia do toho naházet, popřípadě pudink, do kterého si můžete dát jakékoli ovoce nebo šťávu!

www.kitchenstory.cz

Můj a Čihákův kiwiovo-banánový favorit

A jak zvládáte stres vy?

Read More