Díl 4. a poslední: Špatné zkušenosti z nemocnic na praxi z gynekologie

Díl 4. a poslední: Špatné zkušenosti z nemocnic na praxi z gynekologie

   6:29       Stacy

---

 Ahoj vážení , je tu konečně poslední díl stážového speciálu a já se zas na nějakou dobu nejspíš uložím do blogerského spánku, ze kterého nevím, jestli někdy procitnu :D

Na začátek  sem pro úplnost dám ještě několik neutrálních anketních odpovědí:

Pelhřimov - ,,Viděla jsem dost porodů,sona a lehké zákroky rádi okomentovali, ale něco zkusit nebo do ambulance spíš nepouštěli. Ale možná jsem nebyla dostatečně iniciativní."

Nemocnice Milosrdných bratří, Brno - aktivně se nevěnovali, na dotazy ale odpovídali ochotně

Praha:
ÚPMD v Podolí - ,,Obcházeli jsme různá stanoviště a většinou jsme pouze sledovali práci doktorů. Většina personálu však byla příjemná a odpovídala na dotazy ochotně. Ano, pokud jim nevadí aktivně se hlásit o možnost vyzkoušet si vyšetření apod. Jinak budou převážně pozorovateli. "

NNB - ,,Většinou jsme si museli sami někoho najít, přístup lékařů byl velmi různý, ničím výjimečná stáž nebyla, ale nic hrozného se taky nedělo."

Frýdek Místek – ,,Žádné výkony jjsem si nevyzkoušela, ale byli milí a ochotní."

A konečně se dostáváme k nemocnicím, které kolegové NEDOPORUČUJÍ

Praha:

FNKV – Stráveno zde 8 a víc hodin. ,,Věnoval se mi vždy lékař přítomný na konkrétním pracovišti (spíš nevěnoval). Na začátku jsme každý den byli rozděleni na ambulance a sály, kde se nám teoreticky někdo věnovat měl, ale pokud člověk chtěl něco prakticky zkoušet, musel se neustále dokola ptát. Spíš bych asi nedoporučila, praxe je hodně o 'dívání' a málo praktická. Nemůžu ale říct, že by byla vysloveně špatná. Na rozdíl od Bulovky si lze ale o nějakém 'samostatném rození pod dozorem lékaře' nechat zdát. Vyšetřování pacientek vaginálně rukou, 1x mi půjčili břišní ultrazvuk."

Apolinář - ,,Asi je to dost o doktorovi, který je vám přidělen. Když se budete aktivně hodně prosazovat, někteří lékaři vám toho spoustu rádi předají. Někteří vás ale nechají stát v koutě a čučet....Vzhledem k tomu, že si doktora nevybíráte, tak bych spíše nedoporučil. Nevyzkoušel jsem si absolutně nic. Na každý týden máte jednoho lékaře, náhodně přiděleného."

Další názor na Apolináře: ,,Myslím si, že 2 týdny jsou zbytečné, aspoň když to probíhá tak, jak to probíhalo u nás. Bohužel lékaři neberou tu praxi moc vážně."

Na Apolináře ale byly v minulém díle i dvě kladné recenze :)

Thomayerova nemocnice - ,,Pokud ma medik zájem o obor,tak bych doporučila zvolit jinou nemocnici. Bohužel k praktickým výkonům nás moc nepustili, ale alespoň mohl člověk asistovat a něco vidět.  Mohla jsem se obrátit k prim. MUDr. Kolkovi.

Thomayerka, druhý názor - ,,Nechceš nic dělat - ideální místo, nemusí se tam prakticky vůbec chodit, nikdo to nekontroluje, prům 3 hodiny/den."

Mladá Boleslav - ,,Byla možnost jít na oddělení, porodnici, sál nebo ambulance - gynekologie, porodnická poradna a ultrazvuk. Všude se musel člověk spíš vnutit, ale nebyli nijak extra nepříjemní. Sestry se ke vzdělávání mediků stavěly rozhodně lépe než lékaři, takže když chtěl člověk na sál nebo k porodu, bylo lepší obrátit se na ně. Popravdě asi nic nevzkoušeno, většinu času jsem jenom koukala, ale to bylo asi i kvůli mému nezájmu o obor. Byla alespoň možnost získat podpisy do logbooku a na seznam výkonů ke státnici z gynekologie. Doporučuji spíše těm, co hledají místo, kde se na dva týdny zašít a nějak tu praxi přežít. Zájemce o obor bych poslala na jiné pracoviště."

Nemocnice Karlovy Vary - ,,Nevěnovali se mi, občas jsem mohla být na sále, občas na ambulanci. Vzhledem k převážné většině rusky mluvícího personálu jsem se ani neodvážila požádat o vysvětlení problematiky. A jedna lékařka - Češka nevěděla, že methyldopa je antihypertenzivum volby u těhotných... To mluví za vše.. Nic jsem si nevyzkoušela."

Pak další názor na KV spíše stručný a jako neutrál - ,,Porod, vyšetření, císařský řez, gyn. operace - asistence."

ON Jičín – „Praxe je zbytečná, když z gyndy po 5. ročníku nic neumíme.“

Druhý názor Jičín - spíše pozitivní: ,,Fajn praxe, která mě bavila. Primář byl jen dva dny, zbytek byl na dovolené, takže se mi věnoval spíš zástupce primáře a ostatní lékaři/ky. Divili se, že jsem si tu praxi nechtěla o polovinu zkrátit. Asistovala jsem při operacích, nechali mě šít, zauzlit stehy pochvy při hysterektomii, asistovat u CS, u fyziologických porodů jsem se jen dívala (nic jiného jsem ani dělat nechtěla). Spíše ano, ale neměla jsem absolutně zájem o obor a navíc jsem si odbyla praxi už v létě x měsíců před státnicí, takže neumím moc posoudit přínosnost pro ty, kdo mají větší touhu se něco naučit."

A na závěr přidávám pár rad, které kolegové vepsali do poznámek:

,,Na praxi doporučuji domluvit se s porodní asistentkou."

,,Praxi z gynekologie v Praze doporučuji začít zařizovat co nejdříve, na jaře byla již všechna pražská zařízení obsazená. Jak už jsem také zmínila, z gynekologie dostanete ještě jeden seznam výkonů (kromě logbooku), kam je třeba nasbírat podpisy na státnici v šesťáku. Pokud by někdo šel na praxi dřív, než bude mít stáž z gynekologie, například o zimním zkouškovém, doporučuji si ten papír na Bulovce sehnat, protože například k porodu je těžké dostat se během výuky, vzhledem k tomu, že to nejsou zrovna plánované výkony a maminky tam studenty nechtějí."

Read More

Díl 3.: Kladné hodnocení nemocnic - prázdninová praxe z gynekologie a porodnictví

Díl 3.: Kladné hodnocení nemocnic - prázdninová praxe z gynekologie a porodnictví

   11:13       Stacy

---

Tak jo. Je to tady. Kratší název článku mě prostě nenapadl :D
Každopádně vrhneme se hned na výsledky, začneme s pozitivním hodnocením:

DOPORUČENO 

Nymburk - ,,Přístup k medikům je zde naprosto perfektní. Lékaři mě každý den informovali, co se zajímavého děje na oddělení a kam by bylo nejlepší zajít, aby to pro mne bylo přínosné. Vyzkoušeno UZ těhotné, fyzikální vyšetření těhotné, asistence u operací (např. hysterektomie, hysterektoskopie, ovarektomie ...). Toto oddělení bych jednoznačně doporučila. Medikům se věnují, zvou Vás na operace (samozřejmostí je i výklad). Snaží se Vám zapojit do chodu oddělení jako sekundárního lékaře."

Písek –  ,,Věnovali se mi všichni doktoři. I sestry byly velmi milé. Braly mě jako doktorku. První den jsem od staniční sestry dostala klíče od šatny, skříňky i celého oddělení. Moc mi nenabízeli sami praktické výkony, ale když jsem se sester zeptala, tak mě nechali odebrat krev. Jednou jsem asistovala na sále a 2x mě anesteziolog nechal dýchat ambuvakem za pacientku v krátké celkové anestezii a 1 mě zase jiný anesteziolog nechal intubovat. Jednou mi bylo nabídnuto doktorem provést ultrazvukem biometrii plodu. Ukázal mi to, vysvětlil zkratky a pak jsem to provedla sama znovu a dokonce jsem i viděla odchylky jeho a mého měření. Vždy jsem mohla být kde jsem chtěla- porodni sál, operační sál, ambulance... 

Vizity a sezení jsem se účastnila denně a byla jsem tam vítaná. Nebylo to jak u nás, kdy nás při výuce někdy postaví někam do koutu a řeknou ať jsme ticho. Tady jsem mohla mluvit, ptát se, vlastně jsem tam získala dojem toho jak se mladý doktor cítí po dostudování a co je od něj očekáváno. Všichni byli velmi milí. Je tam velmi mladý tým a mají tam sympatického, milého a hodného primáře. Vřele doporučuji. Bylo to tam super. Kdybych chtěla dělat gyndu (což nechci), tak by se mi tam líbilo pracovat. Mladí doktoři se tam ihned dostanou k mnoha výkonům a porodům. Ptala jsem se doktorky pracující tam 2 roky a už za sebou měla stovky provedených porodů."

Stáž domluvena se sekretářkou, prům. stráveno 5 hodin/den.

Druhý názor: 

,,Gynda me moc nebere, takze jsem asistovala u operaci a vysetrila par pacientek, pokud byl nalez edukativni, vysetrila jsem si sama. Kdo ma ale zajem, Pisecka gynda je skvela, pacientky ji zboznujou a kolektiv lekaru byl maximalne prijemnej."

Znojmo - ,,Kamkoliv jsem přišla, hned se mi lékaři i sestry začali věnovat a vysvětlovat - například když nebylo nic na porodních sálech, šla jsem do ambulance rizikového těhotenství a tak mi hned začali popisovat, co vidí na USG. Věnovali se mi všichni, nejvíce MUDr.Vlčková, MUDr. Kozmon a MUDr. Križan."

Domluvila se s primářem MUDr. Radkem Chvátalem.

Most - ,,Nedám dopustit na praxi mimo pražské/velké nemocnice. Mostecká nemocnice byla pro mě ideální na všechny praxe a věřím, že i jiné podobně velké nemocnice budou stejně vhodné. Vyzkoušeno: Vyšetření těhotné i rodiček, kyretáž, kolposkopie, natočení a vyhodnocení hromady CTGa další.  Domluveno s primářem Krhounkem."

FN ostrava - Vyzkoušeno: ,,Asisence u gynekologických operací, koukání na porody/SC, vyšetření těhotné ženy všetně vaginálního, vyšetření vaginálně v gyn. ambulanci. Brali nás na sály i na porody. Se sestrami jsem nebyla v kontaktu vůbec."

Havlíčkův Brod - Asistence na operačních sálech, porod, ultrazvuk. Celkově "celkem doproučuje", za den stráveno prům. 6 h.

Nemocnice Nové Město na Moravě – Dotazovanému se zde věnovali různí lékaři, vyzkoušel si např. vaginální UZ, za de de strávil 6 hod a celkově doporučuje.

   Praha

Apolinář - ,,Velmi bych doporučila, pokud je vidět, že člověk má zájem, tak se věnují ještě více. Vyzkoušela si cévkování, vyšetřování těhotné, UZ. "

Druhý názor: ,, Určitě bych doporučila, projdete téměř všemi možnými ambulancemi, odděleními. Na většině míst se vám lékaři snaží předat spoustu informací."

Nemocnice Na Bulovce - ,, Mohli jsme si zařídit svůj den dle sebe. Na sálku/sále/porodnici/ambulanci. Na konkrétního lékaře jsme se obrátit nemohli, spíše na kohokoliv, příp. na dr. Hurta. Vyzkoušeno gyn. vyšetření se zrcadly, UZ. "

Liberec -,, Vyzkoušeno: Odběr krve, kanylace, vyšetření per vaginam těhotné, asistence u laparoskopických operaci, účast na sálech, nabídnuta i kyretáž. Věnovali se nám všichni bez rozdílu."

Uherské Hradiště – ,,Milý personál, každý den asistence na operačním sále, ranní vizita na šestinedělí."

Příbram - ,,Asistence u sekce, a drobných gyn výkonů, viděla jsem porod, ošetření novorozence, kolposkopii, procházeli jsme vizity, ale chirurgie v Příbrami nic moc - každý den jsem byla vypsaná na sál ale na oddělení se mi nikdo nikdy nevěnoval a o ambulanci jsem musela prosit."

Masarykova nemocnice ÚnL - ,,Lékaři neměli problém s přítomností mediků, nicméně veškerá iniciativa ležela na naší straně. Byla ale možnost být jak na sálech operačních i porodních, tak na ambulancích (riziková, US, všeobecná).  Celkově spíše doporučuji."

Kladno - První názor: krátké hodncocení ale prý by spíše doporučil

Druhý názor: Spíše nedoporučuje, prý si sami vybíráte, kam se chcete podívat. Více nespecifikováno.

Liberec - ,,Pro mě nejpřátelštější a nejvstřícnější oddělení z této nemocnice (co se týče lékařů a sester). Byli zde všichni moc hodní. Gynekologie mě zajímá, takže jsem zavítala všude, kam to šlo. Na sále jsem několikrát asistovala (sestřičky mi ukázaly kde se převléci, řekly mi pokaždé na jakém sále co běží, doktoři vždy komentovali svůj výkon, měli rádi když se člověk ptal, sem tam se zeptali i oni), byli zde malé i velké gynekol. výkony a i urogynekologické. Byla jsem na porodním sále - u císaře i u spontánního porodu. Na ultrazvuku, na ambulancích gynekologických, na JIPu, v poradnách - urogynekologicka, dětská, pro prekancerózy (tu doporučuji). Medikům se tu věnuje MUDr. Pavlásek - první den mě provedl po oddělení, řekl mi jaké jsou zdejší možnosti, co mohu vidět a ať sama si udělám praxi takovou jakou chci. Jen pokud je na sál napsaný medik jako asistence, tak tam musím jít. Avšak především se mi věnovala MUDr. Pavla Beranová. Domluveno přes primáře."

Čáslav - ,,Asistovala jsem u laparoskopických operací a při sekcích. Přidělena lékařka těsně před atestací."

Read More

Duševní hygiena (nejen) pro zdravotníky, první pomoc

Duševní hygiena (nejen) pro zdravotníky, první pomoc

   9:31       Stacy

---

Jak na duševní "sprchu", když už člověk nemůže? Dozvíte se po krátkém příběhu...

Marika se upřeně dívala na stránku č. 495 před sebou. Najednou si uvědomila, že se mračí. Rychle narovnala čelo. Přeci je mi teprve 20, nechci si založit první vrásku mezi obočím, pomyslela si. Také si všimla, že jí začínají bolet svaly na ruce. Už dvě hodiny totiž drží asi pětikilovou knihu jednoho obávaného klinického oboru. Položila si knihu na kolena a zaklonila hlavu dozadu na opěradlo vysoké kancelářské židle. Hlavou jí proběhla vzpomínka na jednu nedávnou stáž na oddělení. Půl hodiny čekali na doktora, který se jim měl věnovat. Nakonec dorazil jiný doktor, protože ten původní operuje. Pak šli přes milion chodeb až nakonec dorazili k pokoji č. 3. doktor jim řekl, aby se rozdělili na skupinky po 3 (bylo jich devět). Marika byla ve trojici se dvěma kamarádkami, obě poctivé a vždy připravené na všechny zkoušky. ,,Tak na co čekáte, běžte si vyšetřit pana Nováka. Chci anamnézu, fyzikální vyšetření...no však už to znáte."
Trojice dívek nesměle vkročila na oddělení...,,Ehm, dobrý den pane...Nováku?...my....my jdeme za vámi. Na to, no, na to vyšetření, ehm." vykoktala jedna z dívek a omylem drkla do pacientova lůžka a ten se rozkašlal. ,,Jé, pardon, to já nechtěla."
,,No jo, doktor mi o vás říkal, tak prosím, co potřebujete vědět?"
,,Ehm,...no my vlastně...se chceme ehm zeptat na to...na vaše zdraví, ehm. Máte nějaké ty...choroby?"
,,No slečno, jsem zdravej jak řípa. Před pár měsíci jsem teda měl angínu, ale teď už je to v pohodě. jo a když jsem byl malej tak mi brali slepák."
,,Aha, dobře, děkujeme." Vykoktala třetí medička a vše si rychle psala do notýsku. ,,Můžeme se ještě zeptat, kouříte, alkohol pijete?"
,,No jo, bez cigára já nedám ani ránu. Ale nepiju, to zas né."
Najednou Mariku něco napadlo...,,Pane Novák a s čím vy tady vlastně ležíte?"
,,No já vám vlastně ani nevím. Mám v srdci nějakej ten budík a poslední dobou se mi hůř dýchá, ale nic co bych nepřežil." Rozesmál se chrchlavě pacient.
,,A nemáte taky trochu kašel?"
,,No to mám, to snad slyšíte ne? Od té doby co mám tu cukrovku tak mě každá blbá nemoc úplně složí, dokonce i ten pitomej kašel už mám snad měsíc."
Marika prudce otevřela oči a zjistila, že na učebnici skoro usnula. Měla najednou takový svíravý pocit v žaludku. Za půl hodiny by měla vyrazit na sraz s kamarády ale vůbec nikam se jí nechtělo. Zalezla si do postele a přehodila přes sebe deku. Vůbec nic z té medicíny neumím, už jsou to čtyři roky a nic. Nejsem ani schopná s pacientem normálně komunikovat. Vždyť než jsme se dostali k tomu, co mu doopravdy je, tak už nám skoro uběhla lhůta na vyšetření. Nikdy ze mě nebude dobrá doktorka. Kdyby mě aspoň nevyhodili z té minulé zkoušky, to bych měla alespoň nějaké sebevědomí, ale takhle?
Je to všechno na nic. Nemá to smysl. Vykašlu se na to a budu tady ležet dokud neusnu. Dneska už na žádný sraz nejdu. Stejně si o mě kamarádi určitě myslí, že jsem divná, když jsem nedala tu malou zkoušku. Ani už nevím, proč jsem se na tu medicínu hlásila...Asi ego nebo co...
Marika zavřela oči ale zjistila, že nemůže usnout, hlavou jí pobíhali nemocní a lékaři sem a tam. Zcela náhodně se vynořovaly dlouhé názvy důležitých chorob či stavů. Tenzní pneumothorax - co to vlastně je? Primární hypertenze...jak se liší od sekundární? Srdeční selhání...jaké má fáze? Sufenta... co že to bylo?
Marika chtěla alespoň na krátkých pět minut vypnout mozek a nemyslet na nic, ale to prostě nešlo. Bylo zkouškové.

...

Trochu jsem se rozepsala v malé povídce o medičce, snad se v některé části někdo z vás našel. Ať už jste medik, lékař, sestra či jiný zdravotník. Pocity beznaděje občas napadnou každého. Důležité je se s nimi umět poprat, případně jim dokonce předcházet. Každý už máme nějaké ty své osvědčené způsoby. Někdo si vyběhne do lesa, někdo jde s pejskem do parku, někdo se jde vybrečet ke kamarádovi či příteli/přítelkyni. Ale pokud zrovna není možnost vyběhnout ven nebo volat chudákovi kamarádovi ve čtyři ráno, chtěla bych tady dát několik odkazů na takovou duševní "první pomoc".

Případ 1: Není čas ani místo, jste například na chodbě před zkouškou nebo v přeplněné tramvaji. Zkuste zavřít oči a zhluboka a pomalu(!) dýchat. Pozor na to rychlé a hluboké dýchání, já si tím jednou přivodila tetanické křeče :D
Nádech - počítejte do čtyř, zadržte dech opět na čtyři, a výdech - opět čtyři sekundy. Snažte se nejdřív nadechnout do břicha a až pak do hrudníku. Děláte jakoby takovou vlnmu, že nejdřív vzduch "zaplní" břicho a pak jde výš. Je to takzvané brániční dýchání, zejména ženy často dýchají mělčeji a pouze hrudníkem. Brániční dýchání dost uklidňuje už samo o sobě. Pokud sedíte zkuste si k tomu dát nenápadně ruku na břicho a vnímat ruku, jak se zvedá a klesá. Nadechněte a vydechněte asi 10x. Pokud vám nevyhovuje 4-4-4, udělejte si vlastní poměr, ale vždy je lepší mít výdech mírně delší než nádech. Také nedýchejte zhluboka příliš dlouho, maximálně destkrát a pak se vraťte ke svému normálnímu dýchání. po chvíli můžete zopakovat.

Případ 2: Nejde usnout. Počítáte už stou ovečku, ale stále vám nejde usnout? Prášky na to nemáte a ani nechcete, ale už byste pomalu udělali cokoli jen za hodinku slastného nerušeného spánku?
Určitě můžu doporučit krátkou klidnou jógu, ale k tomu se dostanu později. Pokud nepomohlo ani protažení, udělejte si pohodlí. Pokud jste si dlouho neměnili povlečení, vyměňte jej za čisté, voňavé. Vysprchujte se. Zatáhněte záclony či jinak dosáhněte co největší tmy a ticha. Případně si dejte do uší sluchátka bez hudby a soustřeďte se na svůj dech. Uložte se co nejvíce pohodlně, nejlépe na záda s dlaněmi vzhůru. Podepřete si hlavu, tak abyste cítili takovou "slast" z toho, jak pohodlně se vám leží. Pak se soustřeďte na dech a zkuste si pomalu uvědomit nohy, břicho, hrudník, ruce a nakonec hlavu. Je to tzv. body scan. velmi účinná metoda nejen v boji proti stresu a nespavosti. Nechte se volně zanést do spánku.
Pokud vám toto nepůjde samo od sebe doporučuji videa na youtube s "guided meditations" - všechny odkazy budu dávat v angličtině, určitě se dají vyhledat i nějaké v ČJ, ale v AJ mi přijdou kvalitnější a příjemnější nahrávky.
Moje nejoblíbenější na SPANÍ je Jody Whiteley. Má různá videa i nahrávky pro ty, co mají problémy s usínáním. je opravdová expertka. Po kliknutí na její jméno se vám zobrazí mé nejčastěji pouštěné video, protože je nejkratší (45min), což mi k usnutí stačí, ale můžete najít i delší.
Nebojte se názvu "hypnosis" - i ta nejcitlivější osoba se z této hypnozy může vzbudit, stačí pouze se prudce a hluboce nadechnout a vzbudíte se. Opravdu se to dá vůlí ovládat, to zaručuji.

Případ 3: Ještě není čas na spaní, ale potřebujete si dát pauzu a sklidnit se. nemáte energii na nějaký sport, chcete jen ležet a odpočívat, ale myslí se vám honí milion myšlenek. Tak tady opět přídávám odkaz na videa - je to celý účet šikovných lidí - jsou to zejména vedené meditace, většinou kratší kolem 20 min, díky kterým se příjemně uvolníte. Mluvím o The Mindful Movement.

Případ 4: Cítíte, že po celodenním sezení byste se měli protáhnout, ale bolí vás záda a na běhání opravdu nemáte náladu? Zkuste jógu! I když jste jí třeba nikdy nezkoušeli, tato slečna vám vše pomalu vysvětlí. není to vůbec náročné a zvládné to každý. Pozice totiž není třeba dovádět k dokonalosti, stačí se předklonit např. jen do půlky toho, co vidíte u lektorky. Či otočit hlavu jen o pár stupňů místo celého půlkruhu.
Má nejoblíběnější je Yoga with Adriene - konkrétně toto video je dobré jak před spaním, tak před zkouškou (ráno) či během učení. Samozřejmě i pro pracující je vhodné, prostě vás úplně "vypne". Rozhodně nepřskakujte tu část s dýcháním, nezdá se to, ale opravdu to uklidňuje. Zde je dané video. Ale můžete vyzkoušet i jiné - kratší (6 minut) nebo delší (60 minut), podle chuti :) Každému vyhovuje i jiný instruktor, to je jasné, já jen dávám tip.

Takže tímto bych ukončila tento článek, snad byl podnětný. Nebojte se psát komentáře, budu ráda.

Přeji hezké léto :)

Read More

Sbohem, genetiko!

Sbohem, genetiko!

   4:10       Stacy

---

Sedím před monitorem a začínám všechno vidět dvojmo, můj nervus opticus už to prostě nezvládá, chudáci mitochondrie, nemám náhodou Leberovu neuropatii? Kolečka v hlavě se mi zběsile točí ve snaze vzpomenout si na další mitochondriální onemocnění. Mrknu na pravý dolní roh obrazovky - 01:32. To už je moc, musím jít hned spát. Zítra je velký den, čeká mě zkouška z Biologie a genetiky.

---

Jednou z výhod druháku (na 1. lf ?) je opět jen jedna zkouška v zimním semestru. Takže si všichni opět můžeme užívat ty skvělé poznámky kamarádů z jiných fakult typu ,,Jé, ty máš jen jednu zkoušku? Vy se tam na tý medicíně stejně hrozně flákáte! To my na právech...!!"

,,My na fildě máme takovejch zkoušek! To by ses z toho zbláznila, fakt!"
A tak podobně, znáte to. :D
Každopádně jsem se i tento rok, z trochu tradičních důvodů rozhodla pro předtermín, tentokrát z Biologie a genetiky.

Možná bude kolegy zajímat, jak taková zkouška probíhá, tak se pokusím ji stručně popsat.

Po příchodu do Purkyňáku jsme byli rozesazeni do praktikové mítnosti společně se studenty z anglické paralelky. Rozdali nám zkouškový test (velmi podobný těm vyneseným, jen trochu pozměněné příklady) a nechali nám na jeho napsání přesně 60 minut.
Z české skupiny jsme ho napsali všichni (potřebujete min. 10 bodů z 15). Pak přišli dva zkoušející a vzali si první dva "na porážku". Na vyvolání svého jména jsem čekala přes tři hodiny, ale nakonec jsem se dočkala a šla k paní přednostce ústavu. Nemůžu o ní říct nic špatného, i přes všechno, co jsem se o ní doslechla. Měla jsem asi 20 minut na přípravu a pak mě zkoušela ze všech tří otázek, nakonec ještě přidala doplňující otázku na epigenetiku. Neptala se na detaily (třeba u translace ani nechtěla ty typy S podjednotek ribosomů), byla milá (nekecám!) a nerýpala v něčem, co jsem nevěděla. Měla jsem docela štěstí na otázky, takže jsem toho měla hodně předpřipraveno na papíře a snažila jsem se co nejvíc mluvit, prostě zabít ten čas. Bylo totiž už kolem páté a bylo vidět, že je trochu unavená (šla jsem poslední). Moje taktika nejspíš zabrala, protože jsem odešla s vyplněným indexem a skvělým pocitem, že už to mám za sebou.

Učila jsem se ze skript (3 díly) plus z vypracovaných otázek, myslím, že to bohatě stačí, pokud si ještě občas dopřečtete něco z wikiskript nebo jiných zdrojů, když něco vyloženě nechápete. Na přednášce jsem nebyla ani na jedné...no dobře, možná na té první v prváku. :D Takže nemůžu říct, jestli doporučuju tam chodit nebo ne, ale každopádně to není nezbytnost.

Read More

Křehkost bytí

Křehkost bytí

   8:34       Stacy

---

Další článek přináším v chmurném období zkoušek. Nebo vlastně je venku docela pěkně, ale ve víru událostí posledních dní mi ani to nezvedá náladu. I když už mám valnou většinu zkoušek za sebou, plánovala jsem se na poslední z nich učit dva a půl týdne a pak tam jít na 100% připravená (nebo aspoň na těch 70% :D), ale po včerejší předposlední zkoušce jsem si uvědomila, že lidské možnosti jsou omezené a že jedna z nejdůležitějších věcí pro udržení duševní pohody je vnímat sama sebe. V posledních dnech jsem totiž dělala vše, jen ne to.

www.theodysseyonline.com

Pokaždé si říkám, jo udělám tuhle zkoušku a pak si dám oddech. Jenže já příjdu večer domů a zase beru do rukou nějakou jinou učebnici a říkám si: ,,Hele když začneš teď, tak to budeš mít rychleji z krku a na další zkoušce nebudeš vyvádět." No a pak mám i tu druhou a zas beru do těch pracek další učebnici a jedu dál. Mezitím si jdu zaběhat.

Běhání je zdravé.

Ano, pro mě bylo. Ale jakmile jsem z toho všeho stresu a učení přestala vnímat, co mi tělo říká, už to byla jen rutina. Běhání se změnilo v útěk. Útěk před všemi povinnostmi a strachem, že to nedokážu. Ale to si neuvědomuji, jen běhám "pro zdraví".
Pak si jdu zaplavat, třeba i na tři hodiny v kuse - je to přeci zdravé. Jasně, že příjdu domů vyřízená, ale musím se přeci učit, zbývá pár dní do zkoušky. A takhle pořád dokola.

Samozřejmě, že tímhle nechci nijak shazovat sport, je to účinný lék proti stresu, pokud to však alespoň nějak vnímáte a kontrolujete, a ne že zběsile zdrháte s dubstepem v uších. Občas mi to přišlo jakože utíkám a čekám až proběhnu nějakou neviditelnou "hvězdnou bránou", která mě přenese do dimenze, kde budu mít konečně aspoň pár dní klid .

No a pak příjde očekáváných pár zápisů do indexu a já si říkám: ,,Jo, tak tohle jsi zvládla dobře, holka!" Jenže další den se vzbudím a vím, že mě ještě čeká ta poslední a že čím dřív začnu, tím dřív to budu mít z krku.

Takže tisknu otázky a beru knihu do ruky, jak je mým zvykem.

Odměna za předchozí snahu? No přeci zápis v indexu a možná nějaký dortík, to přeci stačí, k čemu nějaký odpočinek?

Ale pak přišel moment, kdy jsem na tom z hodiny na hodinu začala být zdravotně opravdu špatně.

Nechci to tady přímo popisovat, ale vlastně jsem se úplně složila a nechci to všechno svalovat na mě, že jsem špatně zvládla ten nápor a měla jsem si to líp rozložit a dát si nějaké odměny, volna, klid, meditaci. Může to být také nějaká nemoc samozřejmě. Ale jelikož ještě nemám výsledky, tak si dovolím být na sebe naštvaná.

Uvědomila jsem si křehkost života a celého mechanismu našeho těla. Přesně to, co nám říkali na první přednášce z anatomie:

,,Čím je stroj složitější, tím snadněji se porouchá. A člověk je sakra složitý stroj."

Fritz Kahn - úžasný umělec

Zdraví je na prvním místě a to není jen hláška z reklamy na soukromou ordinaci, ale je to opravdu důležitý bod na žebříčku hodnot, který by si měl každý člověk nejen srovnat, ale zároveň neustále kontrolovat, jestli ten žebříček opravdu udržuje podle svých představ.

Má představa vypadala asi takhle:

1, zdraví
2, kamarádi a rodina
3, škola
4, práce, projekt

Ale realita?

1, škola
2, škola škola škola
3, spánek :D
4, kamarádi a rodina
5, práce, projekt
6, zdraví...eh počkat no jo zdraví...no tak já si půjdu zaběhat

Vlastně jsem ráda za ten varovný signál od těla, že něco není v pořádku a člověka to donutí víc přemýšlet nad sebou a nad tím, co dělá a proč to dělá.

Uvědomila jsem si, že tu školu prostě chci dělat a dodělat, i když to je těžké na psychiku, na nervy a viditelně ten stres nezvládám.

Na druhou stranu dle výsledků zkoušek to zvládám s přehledem. Tak jsem dospěla k tomu, že je na místě změna ve vnímání toho, co znamená "zdraví".

To jest ne že "spím 8 hodin a jím pravidelně - zdravá" x "spím 4 hodiny a moc nejím - nezdravá".

Ale spím 8 hodin, jím pravidelně a zdravě, ale celý den mám sevřený žaludek stresem a nedělám nic jiného než učení a bojím se podívat i na seriál? To jsem pokládala za zdravé a to byla chyba.

Zároveň tenhle článek nepíšu jen pro sebe, abych svoje chyby měla černé na bílém, ale taky pro vás, ostatní, ať už máte stresy z práce, zkouškového nebo anatomie nebo čehokoli dalšího.

No dobře, to by stačilo a na odlehčení vám jen napíšu, že miluju chia semínka a všem je doporučuju! Je to super na energii a cítíte se pak zdraví a krásní (i když to asi jenom já, protože mi to tak strašně chutná :D ). Nejlepší je udělat si banánový kotejl s kiwi a chia do toho naházet, popřípadě pudink, do kterého si můžete dát jakékoli ovoce nebo šťávu!

www.kitchenstory.cz

Můj a Čihákův kiwiovo-banánový favorit

A jak zvládáte stres vy?

Read More